Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsem to ale divné stvoření, možná ne divné, ale zvláštní, jen kdybych věděla, jak velký rozdíl to může být. Anděli, andílku, andělíčku, právě teď jsem přišla na to, kdo vlastně jsi. Vždy mě navštívíš a přineseš múzu, jiný svět, takový lehký, ale okrádáš mne, tvého milovaného dlužníka, o ten svět reálný. Ty jsi náš patron, můj a jeho. Jsi jako my a cítíš to samé co my. Nenávidíš i miluješ to samé co my. Ale proč se vždycky objevíš jen na chvilinku? Proč z našich ubohých lidských srdcí po tvé návštěvě zbude pomačkaná kulička, která se až za dlouhý čas vrátí k původnímu stavu. Avšak krásné, uhlazené, růžovoučké bijící srdíčko z něj těžko bude. Přijdeš ke mně, když on mě chce a ty mě chráníš, ale především ani soustředit se nemohu, nenapíšu ani řádku nikomu jinému než tobě. Nezlob se na mě, ale já už tě nechci, ani jeho! Hlavou vás nechci, i když srdce žadoní o vaši přítomnost a touží po vaší blízkosti. Omlouvám se za upřímnost, možná není na místě. Jenže já se musím vrátit do svého světa, světa knih, učebnic, rodiny a přátel. Přeci to mi pomůže držet se od tebe dál. Už se nevracej, pokud přivedeš i jeho. Prosím. Jediné, oč tě žádám...