Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Být pošťákem je těžké povolání. Mnohdy se musíte potýkat s nebezpečným psem, když někomu nesete nezaplacený účet. Být pošťákem za okupace je snad ještě horší, poněvadž všechny úřady, stejně tak i pošta, podléhají nacistickému vlivu. A mít za nadřízeného nacistu vyžaduje mnoho nervů a úsilí.

I pošťákovi Jaroslavu Koupilovi velel čistokrevný nacista. Ještě před protektorátem byl nad ním milý, přátelský stařík a teď přísný, hrubý a hrdý árijec. Jaroslav, aby nepřišel o místo, musel jeho věčné komandování poslouchat, jako by snad byl velitelem jednotky mířící na frontu a ne pouhým ředitelem pošty.

Tentýž člověk, pokud se tedy dá tak nazvat, mu přikázal, aby nevozil soukromou poštu těm, co nejsou ve straně. Toto nařízení Jaroslav hodně porušoval, přišlo mu to absurdní. Především panoval velký zákaz vozit soukromou poštu židovskému obyvatelstvu, porušení se trestalo smrtí! Jaroslav se ale ani toho nezalekl. K tomu dal chudším Židům vždy nějaké jídlo, ať už šlo o obyčejný krajíc chleba nebo zeleninu. Jak se zdálo, žil na kraji zákona. Bohužel všechno muselo zákonitě jednou skončit.

Jako každé ráno rozvážel různou poštu po Mělníce. Zbývalo mu ještě pár dopisů, když vtom se před jeho kolo postavil vysoký muž. Vypadal velmi nedbale, na ulici už musel být nejméně tři dny. Jaroslav sesedl z kola, které pak opřel o popelnici na chodníku. Muž povídal, že utíká z východní fronty a že potřebuje potraviny. Jaroslav jej bez váhání vzal do hospody o pár ulic dál s tím, že dopisy rozveze potom. U jídla si vše vyříkali, prozatím se měl ubytovat u Jaroslava ve sklepě, aby jeho sousedé v okolních bytech neměli podezření.

Poté, co byl v Praze spáchán atentát na Heydricha, počal mít obavy. Výhrůžky Němců znějící z rádia zněly přesvědčivě. Hlavně si zapamatoval konec proslovu: "...bude zastřelen s celou svou rodinou!" Naštěstí Jaroslav neměl žádnou rodinu. Od té doby také gestapo zvýšilo počty svých lidí po celém protektorátu.

U Židů právě gestapo našlo soukromé dopisy dopisy od kamarádů a známých, i když podle vyhlášky měli dostávat jen úředniny. Gestapo si podalo všechny doručovatele v Mělníce. Jaroslav se pod tlakem gestapa přiznal, mezitím objevili u něj ve sklepě uprchlíka z fronty. Takže už byl prakticky mrtvý. Bez soudu oba muže nemilosrdně zastřelili na jednom dvoře.
Takhle tedy Jaroslav doplatil za své dobré činy, naopak voják si vše zavařil dezercí.