Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jan Volinský byl obyčejný mladý muž. Oženil se ve svých dvaceti pěti letech. Ženu si vzal pohlednou a pracovitou. Narodil se jim syn a za dva roky dcera. Jan si občas zašel na pivo s kamarády do hospody. Vše bylo v pořádku do té doby, než do hospody přivezli hrací automaty. Pan Jan vyhecován svými kamarády si šel taky zahrát. Zahrál si jednou, dvakrát, občas se mu i podařilo vyhrát.
Po čase si ale jeho žena začala stěžovat: "V hospodě jsi více než doma, s ničím mi nepomůžeš a na děti taky nemáš čas!"
Pan Jan si dal předsevzetí, že se polepší. Ale když šel z práce, místo domů zašel opět do hospody, aby hrál na automatech. Začaly mu docházet peníze a doma se se svojí ženou stále více a více hádal. Každé ráno si proto pro sebe říkal: "Dnes půjdu z práce ihned domů!"
Ale chuť zahrát si na automatech byla silnější než on. Jeho žena si už zvykla, že její muž není doma, ale to, že jim docházejí peníze, nepřekousla. A tak mu začala vyhrožovat, že jestli nepřestane hrát na automatech, nechá se rozvést a děti půjdou s ní. Pan Jan už ale přestat nedokázal, stal se závislým!

Žena se i s dětmi opravdu po čase odstěhovala. Pan Jan s tím již však nemohl nic dělat. Tedy šel opět do hospody a hrál na automatech. Ale nedařilo se mu. Nakonec utratil zbytek svých peněz. A jelikož byl na automatech závislý a neustále potřeboval peníze, začal krást.
Všechny své peníze naházel do automatů a neměl už ani na zaplacení nájmu a skončil na ulici. Začal se stýkat s pochybnými lidmi, s nimiž vyloupil několik obchodů.
Jedné studené noci se rozhodli vykrást jeden z dalších obchodů, který si předem vyhlídli. Nevšimli si však, že naproti je kamera, jež obchod chrání proti zlodějům. A proto - ještě než vstoupili do obchodu - byla již na cestě policie. Když policie dorazila, panu Janovi se už utéci nepodařilo, jeho údajní kamarádi prchli bez něj. Policisté jej několik dní vyslýchali a nakonec mu ještě přidali několik neobjasněných krádeží z minulého měsíce. Pana Jana nakonec soud odsoudil ke dvěma letům odnětí svobody.

Po několika měsících ve vězení si pan Jan uvědomil, co všechno provedl a jak musel své rodině ublížit. Začal rodině psát omluvné dopisy, ve kterých jim sděloval, jak strašně je miluje, jak mu všichni chybějí a jak moc prosí za odpuštění.
Pan Jan měl obrovské štěstí, jeho žena ani děti nad ním nikdy nezanevřely a začaly ho navštěvovat. Po propuštění z vězení se vrátil ke své rodině a vedl spořádaný a spokojený život.