Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl pozdní večer, první máj, pro mě byl ten den smutku čas. Každý rok, když si ostatní vyznávají lásku, vzpomenu si na noc před pár lety. Radek mě pozval na romantickou večeři. Byli jsme spolu tehdy už půl roku a já jsem do té doby s nikým nebyla tak šťastná. Na ten večer jsem se moc těšila. Rodiče mi dokonce dovolili výjimečně u Radka zůstat přes noc. Vyzvedl mě svým novým autem, měsíc před tím totiž konečně dostal řidičák. Nastoupila jsem, políbila ho a jeli jsme. Zastavil U Zlatého lva, nejluxusnější restaurace ve městě.

Uvnitř na mě čekalo další překvapení. Na kulatém stolečku pro dva hořela svíčka a na mém talíři ležela krabička s nádherným náhrdelníkem.
"K prvnímu máji se ale dárky nedávají," usmála jsem se na něj.
"Já jsem prostě měl chuť ti něco koupit," odpověděl Radek a připnul mi ten nádherný šperk na krk. Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako ten večer.

Když jsme dojedli, šli jsme se projít nočním městem.
"Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas," recitoval po cestě Radek. Sedli jsme si na lavičku a prohlíželi si hvězdy.
"Půjdeme se projít k řece," navrhla jsem. A tak jsme šli. Zastavili jsme se na mostě a sledovali rybky, které skotačily ve vlnách.
"Podívej," vykřikla jsem, když zrovna jedna vyskočila z vody. Trhla jsem sebou a můj nový náhrdelník se rozepnul. Pořád ještě si pamatuji, jak mi sklouzl z krku, jak jsem se lekla, jak se Radek naklonil, aby ho chytil, jak mu uklouzla noha, jak padal po hlavě dolů, jak narazil hlavou na kámen, jak se řeka zbarvila jeho krví... Bylo pozdě.

Je pozdní večer, první máj, večerní máj je smrti čas. Stojím tu sama na mostě a vzpomínám na dobu, kdy jsem byla šťastná. Mohla jsem mu tehdy pomoct. Nedokázala jsem to a taky s tím nedokážu žít.
Je pozdní večer, první máj, večerní máj je lásky čas, já stále slyším jeho hlas... Teď zjistím, zda mě čeká ráj.