Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Všechno to začalo jednoho dne, kdy se Jeníček a Mařenka vydali do lesa. Věděli, že je macecha poslala na maliny, protože se jich chtěla zbavit. Pod tlakem všech okolností byli nuceni si dělat cestičku z drobků. Ptáci, podobní Jamesi Bondovi, byli nenažraní a celou drobečkovou cestu sezobali. Jeníček a Mařenka si toho všimli až příliš pozdě, když už byli hluboko v lese. A protože v televizi vídali podobné případy, zachovali chladnou hlavu a Jenda vytáhl z kapsy vytuněného mobila. Jelikož jim byla zima, zavolali si taxíka. Nasedli do něj a chtěli dovést domů. Netušili však, že taxikář je zkorumpovaný a pracuje pro jedno známé solárium. Přes hlasité nadávky, ve kterých se často vyskytovala sprostá slova, zavezl děti ke vchodu do solária. Tam už na ně čekala ježibaba. Nenabídla dětem perník ani trávu a rovnou je zavřela do opalovací vany. Úplně zapomněla, kam je uvěznila. Po týdnu marného hledání jí Vávra s.r.o. konečně rozsvítil. "Já starý zhulenec!" láteřila bába, "jak jsem je tam mohla zapomenout!?" Když Jeníčka a Mařenku vytáhla, byla překvapená. Nebyli bílí ani snědí, byli jako když snědí černou barvu. Jakmile se Mařenka zahlédla v zrcadle, okamžitě se do sebe zamilovala. Ihned zapomněla na slavného moderního prince Spidermana. Zapomněla i na svou krásnou macechu, na kterou celý život žárlila. Přemýšlela, jak si svoji novou barvu nechat na stálo. Jeníček k ní přišel a řekl: "I když mám ze zemáku bajli, vím, že na jihu téhle koule je země, kde pořád svítí sluníčko. Tam bychom si mohli ponechat naši barevnost." Mařenka se dlouho nerozmýšlela. Ještě se ani nerozloučila s ježibabou, když už seděla s Jeníčkem na Šmudlovi 6. Let proběhl hladce. Přistání se moc nepovedlo, ale nedokázalo Mařce zkazit náladu. Všude bylo tak teplo a slunečno! Najednou Jeníčka osvítil neidentifikovatelný předmět: "Vidím chatrč velikou, jejíž sláva se bude dotýkat hvězd! Deset malých černoušků zde bude žít. Za padesát let jich tu bude 890000000." A jak řekl, stalo se. Za padesát let píle Jeníčka a Mařenky i jejich dětí zalidnili jeden velký kontinent. Potom žili šťastně i se svým opálením, a možná tak žijí dodnes.