Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno, před mnoha lety, žili za devatero mraky andělé. Byli duševně čistí a klidní. Vlastnili samé kladné vlastnosti, a proto byli sesíláni z horoucích mraků na náš svět, aby svými perutěmi rozdávali radost a lásku. Bůh je stvořil, aby náš svět učinili rájem.

Za devatero mraky žil anděl jménem Nirax. Jako každý správný anděl chodil v bílých šatech, které mu ladily k zářivě bílým křídlům. Měl hnědě dlouhé vlasy a oči, v nichž se mu leskla nevinnost, odvaha i odhodlanost. Každý z andělů vlastnil od Boha dar, jenž mohl využívat jak pro sebe, tak i pro lidský život na zemi. Někteří uměli mávnutím křídel přivolat lásku, jiní radost, bohatství, štěstí a bylo zde i mnoha dalších darů. Nirax se uměl převtělovat. Jen mávl křídly a přeměnil se v jakéhokoliv živého tvora. Nebyl to nijak zvláštní dar. Většina andělů se mu pohrdavě vysmívala. Vlastně ani on sám z tohoto daru neměl velkou radost, protože nevěděl, jak je tato vlastnost výjimečná.

Příběh začíná jednoho deštivého rána, když se všichni andělé probudí z nebeských snů a spatří cosi nevídaného. Mraky po celém světě byly polité černou barvou. Způsobila to lidská nenávist k životu a nevíra v anděly.
"Co se to děje?" Andělé panikařili a zběsilé poletovali, jediný Dux zachoval klidnou hlavu a směřoval k Niraxovi.
Dux byl velmi moudrý a za všech andělů nejpotřebnější. Byl to velitel.
"Niraxi, musíš sestoupit na zem a zastavit tuto pohromu," řekl Dux.
"Ne ne, já nemohu. Nevím jak!" zmateně namítal.
"Jak zastavíš tuto pohromu, zjistíš sám, až bude pravý čas. Kde myslíš, že se vzalo tvé a mé jméno? Jmenuji se Dux. To znamená latinsky vůdce. Tvé jméno je zase Nirax. Nir znamená vyvolený. Vše je jen na tobě," moudře radil Dux.

Nirax chvíli nemohl uvěřit tomu, co mu právě Dux řekl. Skutečnost, že celý svět může zachránit jen on, ho děsila.
"Mohla by to být opravdu pravda? Jsem vyvolený?" ptal se sám sebe.

Po chvíli, co Nirax přemýšlel, sestoupil na zem a bloumal očima po krajině. Kam jen Nirax dohlédl, bylo vše pokryto černou záclonou. Všiml si labutě v černém plášti. Doletěl až k ní, vytrhl jí jedno nekonečně černé peří z perutí. Dlouho přemýšlel a zamyšleně se díval na černé chmýří. Po dlouhém uvážení zatnul zuby a ostrým hrotem zajel do svého srdce. Vše se náhle vrátilo do původního stavu. Krajina opět zářila všemi barvami. Nebe bylo opět modré, lesy, louky a pole opět oživly podzimními barvami. A andělé jedním mávnutím křídel zmizeli.

A co Nirax a černá labuť? Černá labuť se přeměnila v prach a jediný Nirax, který díky jedinečnému daru, odvaze a odhodlanosti zachránil svět před zkázou, vlastnil tělo. Tělo bílé labutě. Proto dnes už anděly nikdy nespatříme. Existují jen ve formě duše a díky Niraxovi vzestupují někdy do lidských těl, aby nám ukázali, jak jim na nás záleží. Dokazují nám to tím, že nám přináší štěstí, vše, po čem toužíme a potřebujeme k tomu, abychom v ně věřili a vytvořili si z našeho světa ráj. Dnes se jen můžeme dohadovat, zda labuť, kterou jsme spatřili na rybníce, není bývalý anděl Nirax.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/poviedky/preco-su-labute-biele.html