Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno a dokonce i dnes žijí mezi námi malá stvoření. Říkají si víly. A nejsou to jen tak obyčejné víly. Umí kouzlit a přinášet do života radost. Když na světě žilo ještě mnoho kouzelných stvoření, jako například trollové, trpaslíci, andělé, zvoněnky, elfové, skřeti či jednorožci, víly byly o něco větší. Byly vysoké jako lidé.
Povím vám teď příběh, který se stal jen díky jedné zvonilce a víle.

Ptáte se, co to bylo za kouzelné stvoření ta zvonilka?"
Zvonilky byly jako lidé s rohy, jako má beran, a křídly, která je vynesla vysoko až nad mraky. Byly silné a dokázaly překonat jakékoliv větry. Zvonilky se ničeho nebály. Byly odvážné, silné a měly laskavé srdce. Žily ve vesničce, kde se staraly o všechny nemocná zvířátka a kouzelná stvoření, třeba i o víly...
Zvonilky se od víl odlišovaly jen tím, že měly rohy, jež jim nebránily v tom, aby na hlavě nosily nádherný věneček z pampelišek.
Víly se rády se zvonilkami navštěvovaly, protože byly stejně vysoké, takže se mohly v klidu procházet po městečku a navštěvovat se ve svých chaloupkách. Všude panoval klid a mír, ale za vysokými hradbami, kde sídlil černý les plný zla, bylo vše jinak.

Nikdo se nesměl u vysokých hradeb černého lesa ani ukázat, natož vstoupit velkou bránou a jít do černého lesa.
A když jednoho dne se jedna víla Jitřenka rozhodla nakouknout do černého lesa, kde panovalo zlo, vzala s sebou svoji kamarádku zvonilku Vanessu.
"Nevím, jestli je dobrý nápad chodit do černého lesa," povídala zvonilka.
Zvědavost víly Jitřenky ale byla čím dál větší a větší.
"Co se asi ukrývá za těmi vysokými černými hradbami?" zvědavě se tázala.
Šla dál a dál, a jakmile prošla velkou bránou, všechny stromy si mezi sebou začaly šeptat.

V černém lese žíla zlá královna, která dokázala svou mocí zaklít každičkého tvora, jenž vstoupil na její území.
Jakmile stromy donesly novou zprávu, že na její území vstoupila víla, uchopila velký hrnec, pár bylinek a černou knihu kouzel. Zatopila pod kotlem a začala vařit lektvar, který by mohl díky jedné víle proklít všechny další, jež se jí dotknou nebo se k ní jen přiblíží.
"Dál už nechoď!" volala na ni zvonilka Vanessa.
Tu se však vysoká brána zavřela a víla Jitřenka byla v pasti.
"Přivedu pomoc!" volala zvonilka a ihned běžela za moudrou zvonilkou Šarlotou.
Jakmile Vanessa pověděla Šarlotě, co se stalo, Šarlota jí na to odvětila: "S tím já nic nezmůžu. Kdybych šla za bránu zla, uvěznilo by zlo i mě!"

Mezitím se víla dostala až k hradu, kde sídlila zlá královna. Královna ji přivítala s úsměvem a nabídla jí něco k pití a jídlu. Nalila jí svůj lektvar do džbánu a nabízela ho jako čaj.
"Děkuji, já čaj ráda, ale tenhle jsem nikdy neměla," řekla víla Jitřenka.
Jakmile Jitřenka dopila lektvar, královna zla jí připomněla, že by měla jít už domů.

Šla tedy lesem po cestě a velkou bránou až domů. Vzala to cestou ještě ke zvonilce Vanesse, aby jí řekla, že je v pořádku a pak se vydala domů. Ve vesničce víl ji přivítali s velkým obětím.
Jenže lektvar začal působit, a tak kohokoliv se Jitřenka dotkla, ten přestal létat a kouzlit a zmenšil se do dnešní podoby víl.
Zvonilce Šarlot se to moc nezdálo, ale to už bylo pozdě, protože všechny víly nemohly ani létat ani kouzlit.

Moudrá zvonilka Šarlota proto nakonec vykouzlila amulety, které - budou-li je všechny očarované víly nosit - vrátí vílám schopnost kouzlit i létat, avšak i přesto zůstanou navždy malé. A tak od té doby jsou víly malými vílami.