Menu
Propast smrti
Povím vám příběh jedné dívky: jmenovala se Petra. Pocházela z chudé rodiny. Neměla ani přátele, natož dobrou kamarádku, které by se mohla zpovídat, když jí bylo nejhůř. Hodně ji to mrzelo. Její maminka jí vždycky říkala, že peníze nejsou všechno. Ale Petra si myslela něco jiného. Chtěla být oblíbená jako její kamarádky. Chtěla být stejná jako Ela. Ta byla bohatá, měla hodně přátel, byla oblíbená a měla všechno, na co si ukázala. A tak si Petra našla náhradní brigádu a šla si vydělávat peníze stejně jako Ela, jenže ta měla všechno zadarmo. Petra měsíc dřela, aby dostala nějaké ty peníze, a když jí peníze dali, měla celkem 2500,- Kč. V té době to bylo hodně peněz. Šla si tedy koupit nové džíny, tričko a náušnice. Vyšlo jí to tak akorát. Maminka jí říkala, že je hloupoučká, že se nechá takhle vyhecovat módou, ale nebránila jí, chtěla, aby se poučila sama. Petra začala chodit moderně oblékaná. Začínala být oblíbená, všímalo si jí víc lidí. Zkrátka začala její kariéra tak, jak si ji vysnila. Petra byla vcelku slušné děvče, žádné problémy s ní nebyly. Prostě obyčejná vesnická, slušná a milá dívenka. Jenže jak rostla ve společnosti, tak rostlo i její sebevědomí, pýcha, kritičnost a spousta dalších negativních vlastností. Už i k mamince se začala chovat, jako by to byla "onuce", a to maminku mrzelo. Rozhodla se to nějak řešit. Myslela si, že když ji pozve na zmrzlinu, tak se vše spraví, avšak to se spletla. Místo aby Petra došla v určenou dobu ke stánku se zmrzlinou, tak jí jen napsala vzkaz, že nedojde. Maminka byla nešťastná a smutná. Trápila se. Zatímco Petra si užívala života, její maminka na tom byla hodně špatně. Začala mít problémy s játry, plícemi, ledvinami a pak i se srdcem. Doktor jí předepsal nějaké prášky na uklidnění, ale nic nepomáhalo. Její maminka na tom byla čím dál tím hůř. Petra se poflakovala do deseti hodin venku a její maminka zatím stonala doma, ale bylo jí to ukradené. Jednoho dne se její mamince udělalo moc špatně, až omdlela a uhodila se hlavou do stolu. Tekla jí krev a vzhledem k tomu, že žila sama s Petrou, neměl jí kdo pomoci. Měla těžce rozbitou hlavu. Upadla do bezvědomí. Když se Petra vrátila domů a našla na zemi polomrtvou maminku, teprve pak si uvědomila, co všechno způsobila. Dala mamince pod hlavu polštář a zakryla ji dekou, aby jí nebyla zima a běžela pro pomoc. Jenže ve vsi nikdo nebyl. Všichni byli na místním flámu, takzvané veselici. A doktor Potůček odjel do hor užívat si dovolenou. Nevěděla, co má dělat. Byla zoufalá. Proklínala sama sebe, že na maminku neměla moc času a že ji zanedbávala, když jí bylo nejhůř. Nenáviděla se z celé duše. Když doběhla zpátky domů, její maminka nabrala vědomí. Petra si k ní klekla a brečela. Nezadržela slzy, teprve nyní si uvědomila, jak hnusně se k ní chovala. Maminka na ni potichu zašeptala: "Peťulko, neboj se o mě, to bude zase dobré, utíkej pro paní Zedníčkovou, ona je vyučená zdravotnice, ona mi pomůže." Petra se rozbrečela ještě víc, protože viděla na zemi plno krve. Zvedla se a utíkala k sousedce. Když k ní doběhla, zvonila jako o závod, nikdo však neotvíral. Nejspíš nikdo nebyl doma. Bušila na okno, na dveře, ale nikde nikdo; nemůže se přeci vrátit bez pomoci... Jak mamince ale pomůže? Co bude dělat? Byla zoufalá a bezmocná. Jako by si s ní někdo pohrával. Někdo nad ní měl obrovskou moc a mohl ji ovládat a způsobovat jí obrovskou bolest v jejím srdci. Měla v hlavě zmatek. Nevěděla co má dělat. Už nevěděla co dál. Jako by jí vypnuly všechny smysly, reakce, zkrátka všechno. Utíkala tedy zpátky domů za maminkou. Namočila ručník a přiložila ho na ránu. Ručník byl ihned celý od krve. Maminka vůbec nereagovala. Měla šedé zakalené oči a byla bílá jako stěna. Petra se snažila ránu vyčistit, ale neuměla to a nechtěla své mamince způsobit ještě něco horšího. Zakryla ji ještě jednou dekou, aby jí bylo opravdu teplo. Slzy jí padaly z červených uplakaných očích. Brečela, brečela a brečela. Byla na zhroucení. Celý večer seděla u maminky a ani oko nezamhouřila. Neustále se na ni dívala a hlídala ji. Byly tři hodiny ráno, když maminka opět nabrala vědomí. Petra měla opuchlé, červené oči a v obličeji byla bílá jako stěna se rovněž probrala a začala na maminku mluvit, ale nešlo to! Jako by ztratila hlas. Asi to bylo znamení k tomu, aby byla potichu, poněvadž jí maminka chtěla něco důležitého říct. "Peťulko, asi víš, jak to dopadne. Nechci Tě tady tímhle stresovat. Já jsem těžce nemocná a umírám. Dostala jsem rakovinu, odumírají mi ledviny, játra, střeva a plíce a srdíčko. Bohužel už tu dlouho nebudu, promiň mi, že jsem Ti to neřekla dřív, ale Ty jsi mě neposlouchala. Nechci Ti tady nic vyčítat, ale už dál nemůžu takhle žít. Je mi to líto. Promiň mi to sluníčko moje!" Najednou jako by se Petře vrátil hlas a promluvila, ovšem svůj hlas vůbec nepoznávala, mluvil z ní strach, vyděšení a vyčerpanost: "Maminko, maminečko. Moc mě mrzí, jak jsem se chovala!" Už ani nedokázala říct, co cítí. Byla ve velkém šoku, že se zmohla jen na tohle. Sklopila hlavu a slzy se jí valily proudem. Nešlo je zastavit. Když zvedla hlavu a podívala se na zuboženou maminku, nenáviděla se a proklínala se. Najednou jí všechno přišlo líto. Jako by se celý svět k ní otočil zády. Klekla si na kolena a začala se modlit k bohu. Prosila ho o odpuštění, ať si radši vezme ji než její maminku. Jenže vtom slyšela z maminčiných úst: "Sbohem moje milovaná dcerko, moc jsem Tě milovala, byla jsi můj svět! Byla jsi vším! Nezapomeň na mě, nikdy!" a usnula na věčný spánek. To Petra nevydržela a spustila hysterický pláč. Začala třást s maminkou a volat na ni, ale už bylo příliš pozdě. Duše její maminky už dávno opustila tento svět. Petra nevěděla, co má dělat. Byla v koncích. Vyběhla ven a zařvala na celé okolí, na celý svět: "Bože, za co mě trestáš!? Co jsem komu udělala? Tohle mi nedělej! Vrať mi ji zpátky! Vem si mě!" Sesypala se na zem a nevěděla jak dál. Už neměla pro co žít. Rozhodla se, že skoncuje se svým životem, aby se mohla setkat v nebi se svojí maminkou. Zdálo se jí to tak jednoduché. Vběhla do domu a rozhodla se, že udělá ještě jednu důležitou věc před tím, než skoncuje se svým životem. Udělá mamince pohřeb. Důstojný pohřeb. Zapálí dům tak, jako to dělali králové. Zakryla maminku hadříky a zapálila sirku. Naposledy se rozloučila se svou maminkou a hodila sirku. V domě všechno vzplanulo v jeden velký oheň. Petra vyběhla ven z hořícího domu. Podívala se na svůj rodný domov a utíkala na kopec za dům, kam nejčastěji chodila. Postavila se doprostřed na strmý útes a vzala si do ruky zbraň, kterou si vzala z domu, ještě než dům zapálila. Naposledy zavzpomínala na maminku, na všecko, co měla v životě ráda, a pak si přiložila hlaveň ke spánku. Ještě naposledy promluvila: "Za chvíli budu s tebou maminko" a zmáčkla spoušť. Ozval se hluboký výstřel. Její tělo padá z prudkého a strmého kopce rovnou dolu do propasti. Její tělo chladne. Jen ptáci z nejbližšího stromu odletěli. Z domu se valil velký kouř, a to upoutalo pozornost lidí z vesnice. Všichni se shromáždili před hořícím domem. Zavolali hasiče. Hasiči přijeli a požár uhasili. V domě našli jen jednu ženu. Pro všechny to byl šok. Byla to maminka Petry. Nikdo nemohl uvěřit vlastním očím. "Ale kde je Petra?" Hledali všude, avšak její tělo nenašli. Jen ve zprávách po celé zemi se mluvilo o pohřešované dívce jménem Petra. Nikdo ji už ovšem neviděl. Proč asi? Byla už dávno mrtvá. Jenže to místní obyvatelé ani jiní lidé nevěděli. A jestli se ptáte na otázku, zda se duše matky a dcerky setkaly? Ptáte se zcela správně. Ano, setkaly se...
Zdroj: Nicol Dorňáková, 21.06.2008
Diskuse ke slohové práci
Propast smrti
Štítky
Kladno líná pohádka jungle Čtyřlístek Čarovná Mamince mma olbrach walter scott čas lásky a boje místo pro princeznu zrcadlo popis oblíbeného slohový útvar výklad chammurapiho zákoník Blank Most přes řeku Kwai Cena krve loutky irský setr report televizní pořad prohibice Maria Remarque co mi dělá radost vztah k rodičům hyda Vliv televize ronsard Passos
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 713 395 628
Odezva: 0.02 s
Vykonaných SQL dotazů: 3
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí