Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kuba se probudil za svítání. Měl sice až od desíti, ale jeho pejsek, Rýšek, ho nenechal zaspat. Kuba se šel vyčůrat a potom se podíval, jaká je venku teplota, když už je to jaro. "Pod nulou to není, ale napadl nám sníh," povídal Rýškovi, jehož obleček do zimy už uklidil do garáže. Poněvadž pejsek páníčka vzbudil tak brzy, usoudil Kuba, že si vyjdou na procházku; že si udělají malý výlet. Řekl si proč ne, vždyť ho furt vodil jen kolem paneláku a cítil, že pejsek také potřebuje změnu. Zavzpomínal na to, jak jako děti chodívaly lesem ke koupališti, a proto tedy vyrazili oním směrem. Cestou lesem se prolévala vůně smrků a smůly, a když došli na konec cesty, kde se nacházela louka, podél které se pokračovalo ke koupališti, dál už nešli. Kuba si vychutnával jen ten pohled krajinou. Ptáčkové kolem zpívali - byl to nádherný zvířecí orchestr, nerušený průjezdy aut jako na okraji sídliště, kde bydleli. Moc se mu ta muzika líbila, jako by se v něm zrovna probudilo něco přírodního. Sice podlehl takovým těm trendům současné doby: začal poslouchat punk-rockovou muziku a hard muziku také, a na ptáčky, kobylky a cvrčky zapomněl. Ulehl do trávy, ale doma si nějakou trávu ubaloval. Ve vaření zlenivěl. Zrovna mu v žaludku žbluňkala slepičí polévka s knedlíkem, kterou si dal k snídani, ale že by drnčela poklička nad jahelnou kaší, to tedy ne.
Tu najednou spatřil lesní stvoření, jako by v těchto místech zrozené, jak k němu tancuje. Snad lesní víla to byla. Ve vlasech měla růži, jako by tam vyrostla a vykvetla, když všechno to rostlinstvo bylo ještě pod sněhem. Měla krásné, pohádkové oči, do níchž se zahleděl. Klidně by s ní i podruhé posnídal. "Co takhle sněhové vločky s rosou?" chtěl jí nabídnout, ale ona zmizela. Nejspíš to byla kráska zadaná.
"Nejdřív napadl sníh a potom tohle!" řekl si. Přesto se zamiloval, nikoli do lesní víly, ale do přírody. Ale nějak netruchlil kvůli té krásce, však se vracel domů s úsměvem, protože věděl, že na na tom světě někde je i jiná číča, která si s ním dá takovouhle snídani.
Cestou lesem na sídliště si také ještě uvědomil, že je třeba na sobě trochu máknout a že ani není potřeba Kofolou splachovat v hrdle prach.
Byl to jeho nejhezčí první jarní den.