Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl první máj, lásky čas, ale i den jako stvořený pro neúspěšné milence, aby spáchali vraždu. V ten den sice se slaví i svátek práce, takže všichni by měli být šťastní, ale já ne. My v redakci totiž pracujeme pořád, ať prší, či slunce svítí, ať je jaro, nebo zima, ať je svátek, nebo ne; zkrátka pořád, dokud je co psát. A ono je. A právě i ve svátek všichni nelení.

Toho dne se jistý Karel F. probral v jednom z teplických činžáků a měl jasnou představu o tom, co provede. Už nějakou dobu sledoval svou bývalou partnerku, jak se stýká s novým kořenem, kvůli kterému dostal kopačky. Mladý student dívku moc miloval a nedokázal přenést přes srdce, že ona jeho již ne. A tak když ji nemohl mít on, tak nikdo.

Pár dní už si brousil nůž s 15 cm dlouhou čepelí, při broušení si představoval, jak se jí nůž zabodává do břicha a jejímu dacanovi do místa, bez kterého se žádný člověk neobejde. Ten nůž si schoval do kabátu a vyšel k jejímu bytu.

Samozřejmě u toho jejího dvoupatrového bytového domu nenápadně čekal, až vyjde ven a odejde na schůzku s tím milencem, což se na prvního máje dalo předpokládat. A tak se i stalo. K domu milenec dorazil okolo jedenácté, zazvonil a ona přiběhla dolů. Držíce se za ruku pak odešli do nejbližší restaurace, kde poobědvali. Karel F. je neviděl, zůstal raději venku, aby ho nezahlédli. Poté co hospodu opustili, zamířili k blízkému parku.

V parku se za malou chvíli odehrálo to, co žádný z milenců nečekal. Karel F. se ukryl do křoví, oni si sedli na lavičku, hladili se a po chvilce ji dlouze políbil. To bylo něco jako spouštěč pro onoho slídila, do karet mu hrálo i to, že nikdo na blízku nebyl. Rozeběhl se tedy k nim, nůž zatím nedřímal, dívka ho hned zpozorovala a vstala.
"Co tady děláš? Vypadni!" zakřičela, když se k ní blížil, on však nečekaně vytáhl nůž a vší silou jí ho zabodl do břicha. Zmlkla, jenže než stačil nůž vytáhnout, skočil na něj její přítel a došlo ke rvačce. Ona mezitím usedla s probodnutým břichem a zavíraly se jí oči. Ti dva se prali jako dva kohouti, žádné pěsti, jen kutálence. Potom Karel F. uslyšel blížící se psí štěkot, a tak se muži rychle vymanil a dal se na útěk. Dívka mezitím na lavici dodýchala.

Karel F. se utíkal schovat do svého bytu, kde se ihned vysprchoval, aby ze sebe všechno smyl, jenže to, co provedl, to jen tak lehce umýt nepůjde, to dobře věděl. Navíc ten přítel přežil a řekne policii jeho popis. S možností, že přežila i ona, spíše nepočítal, ale přesto neměl jistotu. Zpráva v zítřejších novinách ho v tomto ohledu uklidnila, avšak na druhou stranu i znepokojila. Policisté s přítelem oběti sestavují popis a dnes po pachateli vyhlásí celostátní pátrání, takže se rozhodl ještě týž den odjet z města, jenomže netušil, do jaké léčky se dostal.

Na stanici autobusu už čekaly hlídky v civilu, předpokládaly, odkud je vrah a co s ním udělá ta zpráva. Moc lidí tu nejezdí a vůbec ne s kufry. Kdyby se v ten den někdo takový objevil, jednalo by se s určitostí o člověka, který by do toho případu mohl být zapojen nebo je přímo vrah. A měli štěstí, krátce po poledni se sem přiřítil uřícený mladý student s dvěma kufry v podpaždí. Jakmile kufry položil a šel se podívat k jízdnímu řádu, obestoupilo ho asi pět mužů, načež jeden z nich se mu legitimoval. Spadla klec.

Přítel zesnulé dívky muže identifikoval a navíc se ještě shodovaly otisky na noži. Vlastně ani přiznání nebylo třeba, leč Karel F. si chtěl aspoň trochu přilepšit. Začal to celé vyprávět jako romanci podle jedné švédské autorky, jak se prý náhodně seznámili na škole, jak spolu nějakou dobu chodili a milovali se. Potom se objevil on, student z vyššího ročníku, a na jedné party mu ji přebral. Přemlouval ji, prosil, ona však nic, měla to s ním skončené, takže ji ze zoufalství začal stalkovat a přitom dostal ten hrozný nápad. A aby to bylo symbolické, provedl to na den lásky.

U soudu si vyslechl rozsudek deseti let nepodmíněně, odvolal se a získal o dva roky méně. Při každém líčení se považoval za oběť, ne naopak. Ve vězení jinak sekal dobrotu a za pět dostal podmínečné propuštění. Na svobodě si těžko mohl najít práci se spáchanou vraždou, mladé ženy se ho báli, a tak sehnal místo, kam moc dívek nechodí - na hřbitově jako hrobník. Ještě dnes jej můžete spatřit na hřbitově v Teplicích, jak vykopává díry pro nebožtíky.