Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Právě jsem se probudil. Proč mám na hlavě ušanku? Co znamenají ty roztrhané a ušpiněné fotky Nabukadnezara po kapsách? A co dělá mrtvá želva v mé ušance? Právě přijel půlnoční expres. Už vím...
Začněme tedy od začátku. Minulý týden se to už doma nedalo vydržet a tak jsem utekl. Po cestě jsem se seznámil s dívkou jménem Klaudie, které zemřeli rodiče a ona nechtěla do dětského domova. Utkali jsme tedy spolu, aniž bychom věděli kam. Najednou se před námi objevil vlak, jakoby spadl z nede. Byl plný dětí, většinou v ušpiněných a roztrhaných oblečení. S Klaudií jsme dokonale zapadli. Od jednoho už skoro dospělého chlapce Nabukadnezara jsem se dozvěděl, že jsou to většinou děti z dětských domovů a nebo od týraných rodiču. Bylo to něco jako záchranný vlak, který vždy vycítil smutek a osamělost dětí a o půlnoci je naložil. Nikdo nevěděl, kam jede, ani kde se vlastně vzal. Nabukadnezar byl něco jako průvodčí a každému dal svou fotku a když se bude cítit v nouzi, stačí na něj o půlnoci pomyslet a Půlnoční expres přijede.
Ale jak jsem se tedy ocitl venku s ušankou a s roztrhanými fotkami Nabukadnezara? Ještě chvilinku počkejte, ale hned vám to povím.
Kam vlastně vlak odváží všechny ty děti? Nejprve si s nimi Nabukadnezar promluví, jestli by se nechtěli vrátit raději domů a dá jim nové oblečení. Tak se stalo i u mě. Pozval si mne k sobě do kabiny a ptal se, zdali bylo zapotřebí přímo utíkat. Po nějaké době jsme se dohodli, že se vrátím domů. Pokud budu mít problémy s rodiči, tak mám přeci fotku.
Potom mi dal nové oblečení. Tím se tedy vysvětluje ta ušanka. Ale proč jsou ty fotky roztrhané? Už si vzpomínám...
Hned jsem se vrátil domů. První dny to šlo, ale poté mě znovu začali mlátit. Znovu jsem utekl. Avšak abych mohl zavolat Nabukadnezara, musel jsem počkat do půlnoci. Mezitím jsem se toulal po lese. Najednou na mě však ze křoví vyskočilo nějaké zvíře. Asi vlk. Nevím. Utíkám. Už mě skoro má. Já ještě nechci zemřít, vždyť jsem tak mladý. Zakopl jsem. Už mě má. Ano je to vlk. Sbohem mami. Sbohem tati. I přesto všechno jsem vás měl rád...
Najednou jsem se probudil na tvrdé hlíně. Moje bunda byla roztrhaná na kousky. To ten vlk. Fotky Nabukadnezara byly také rozervané a ušpiněné. Přesto jsem si je poskládal. A najednou se znovu objevil Půlnoční expres...