Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Robin Hood ležel na náspu za jedním z domů v Locksley se svou družinou. Všichni pozorovali šerifovo počínání, které jim právě probíhalo před očima. Kazilo to jinak překrásný podzimní den, prosycený slunečními paprsky a zpěvem ptáků.

To, co Robin viděl, přinutilo jeho vlasy v zátylku, aby se zježily. Donutilo to jeho pěsti, aby se chtě nechtě pevně sevřely a jeho čelisti aby tvrdě stiskly. Z očí mu šlehaly blesky, vztek ruku v ruce se zlostí mu cloumaly celým tělem a divoce rozbušily jeho srdce. Přesto se však udržel a nevyběhl ze svého úkrytu, aby šerifovi jednou pro vždy zatnul tipec.
Když si Much, ležící vedle svého pána, všiml jeho rozzuřeného výrazu, polekaně se odsunul trošku dál.

Šerif právě držel za vlasy mladého chlapce, ve kterém Robin poznal Roye, syna kovářova. Chlapcovi nebylo více než čtrnáct let, tím si byl zbojník jistý. V jeho dětských očích se zrcadlil čistý strach.

"Tento mladíček," zahájil šerif svůj krutý proslov a zacloumal s Royem, přičemž chlapec bolestně zasyčel, "se rozhodl, že nebude respektovat královy zákony a jal se lovit královu vysokou. Jako by nestačilo, že se královo zvěřinou v Sherwoodském lese živí ti zpropadení psanci! Ještě se má jeleny a srnami přiživovat Locksley!?" vyjekl rozzuřeně. "To tedy ne, s tím je konec, milánkové!" zahudroval na přihlížející vesničany. "Aby si tento chlapec uvědomil, že udělal zatracenou chybu, krutý trest ho nemine."
S těmito slovy šerif mávl na dva jeho zbrojnoše, kteří postávali opodál. Ti udělali několik kroků vpřed. Jeden z nich chytil chlapce a druhý odkudsi vytáhl velké a dobře naostřené kleště, společně s nimi i dýku a od pasu si odvázal droboučký váček.
"Aby již nikdy nemohl napnout tětivu luku, přijde o ukazováček a prostředníček. Nejdřív ale zhlédneme takové malé divadlo bolesti." Šerif se spokojeně uculil a pokynul svým mužům, aby se dali do díla.

Voják tedy vzal svou dýku a na chlapcově levé ruce s ní udělal tři hluboké zářezy dříve, než kdokoliv kolem stihl zděšeně vykřiknout či odvrátit hlavu. Z ran se ihned začala řinout tmavě rudá krev. Chlapec byl silný a nevykřikl, místo toho jen pevně zavřel oči, aby zabránil slzám, které se drásaly ven.
Tím ale dílo neskončilo. Zbrojnoš otevřel onen malý váček a nabral mezi prsty cosi bílého. To pak začal sypat do ran. Chlapec, ač byl opravdu statečný, tuto bolest už nedokázal dusit v sobě, a tak hlasitě vykřikl a z očí se mu vyřinuly slzy. Kolemstojící vesničané jen mlčky zděšeně přihlíželi.
"Sůl," zašeptala Djaq rozzuřenému Robinovi do ucha.
Ten si naštvaně odfrkl a jen chabě přikývl. Oči nepřestával upírat na Roye. "Musíme něco udělat," zamumlal skrz zaťaté zuby a už už se zvedal, silné paže Malého Johna ho však přitiskly zpět k zemi.
"Kolem je moc vojáků, Robine," zahuhlal k němu na vysvětlenou Will hlasem plným trpkosti. "Rozsekali by nás."
Robin, bezmocný jako kotě topící se v zavázaném pytli, s jakýmsi zakňučením sklonil hlavu. "Ale šerif mu zničí život!" zaprskal a rozzuřeně praštil pěstí do země.
"Mám nápad," šeptl po chvíli Allan do ticha, které nastalo. "Já a John půjdeme tamhle..." a ukázal na stoh slámy, který se nacházel kousek od nebohého Roye. "Tam se ukryjeme a dáme tomu chlapci znamení, až bude vhodná chvíle k útěku. Ty, Robine," podíval se na naštvaného Robina, "odpravíš dobře mířenými šípy ty nejbližší vojáky. V tu chvíli popadnu chlapce a budu utíkat, co mi nohy budou stačit. Malý John nám bude krýt záda. Les je blízko, stihneme to."
Robin se posadil a zamyšleně se zadíval na Allana. "Dobrý plán, přeci jen bych ho ale o trošku vylepšil," šibalsky se zazubil. "Djaqu, Wille! Vy si stoupnete každý na jednu stranu cesty a až se první vojáci rozběhnou za Allanem a Johnem, napnete tohle lano," prohlásil a hodil po nich provaz, který se povaloval opodál. "Bude to hromadná kolize a možná se při pohledu na padající vojáky ještě pobavíme," pravil a hned nato vyskočil na nohy a popadl do rukou svůj luk.

Netrvalo dlouho a Malý John a Allan se dostavili na svoje stanoviště u stohu slámy. Robin tedy pevně uchopil svůj luk, založil na tětivu hned tři šípy s nejlepším opeřením a vzápětí je vypustil. Tři nejbližší vojáci se skáceli k zemi, když je Robinovy šípy polechtaly mezi žebry. V tu chvíli vykřikl Malý John na Roye, Allan chlapce popadl za doposud zdravou ruku a rozběhl se okamžitě pryč, následován Johnem.

Když zbojníci proběhli prašnou ulicí mezi dvěma chatrčemi, nastala Willova a Djaqova chvíle. Jakmile se vojáci, kteří se okamžitě dali do pronásledování zbojníků, dostali na úroveň míst, kde se Will a Djaq ukrývali, dvojice napnula provaz. Ten rázem podrazil nohy nejméně desítce zbrojnošů a dalších deset jich napadalo na své povalené druhy.
Z Robinova úkrytu se ozval smích a vzápětí se mladý psanec vyvalil z náspu, aby na něj šerif viděl. Když si byl jist, že si ho naštvaný tyran všiml, ale nic mu nehrozí, drze se na něj zašklebil a prohlásil: "Pozdrav od Robina Hooda, šerife!" a vysekl před ním humornou poklonu.
Šerif div nepukl zlostí. "To je Hood!" zavrčel. "Zadržte ho, vy bando tupců!" zaječel na ležící vojáky. Ti se snažili zvednout, ale byli do sebe tak zapletení, že se jim to vůbec nedařilo. To u vesničanů vzbudilo vlnu nadšeného jásotu.

Robin společně se svou družinou zmizel v lese, nadšený tím, jak se jim dnešní záchrana nebohého Roye podařila.