Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Roman se pohodlně usadil do křesla a zapnul svůj notebook. Oheň v krbu, který právě rozdělal, příjemně praskal a osvětloval obývací pokoj. Je listopad, a tak ačkoli je teprve pět hodin, za oknem je už úplná tma. Roman sice žije se svým otcem, ale dnes je doma sám. Táta totiž odjel až do Plzně pro novou motorovou pilu. Původně se měl vrátit brzo, jenže začalo sněžit, takže cesta mu nejspíš bude trvat mnohem déle. O silnice tady na České Sibiři se silničáři moc nestarají, a v okolí Romanovi vesnice už vůbec ne.

Roman je rád, že se otec dnes zdrží. Potřebuje totiž klid, aby se mohl připravovat na zítřejší zkoušení. Svoje první po šesti letech. Najde si na Internetu seznam témat zkoušení z fyziky pro první ročník gymnázia a sjede na poslední čtyři. Celkem jich je 27. Všechny ostatní už se naučil v uplynulých týdnech. Pět hodin se učí a pak konečně odloží knihy. Je spokojený sám se sebou. Učení mu nedělalo nikdy potíže, tušil, že by to zkoušení zvládl, i kdyby se učil mnohem méně. Jenže on chtěl mít jistotu, musel to umět perfektně.

Roman napsal do prohlížeče adresu sociální sítě Facebook. A zatímco jeho pomalé připojení pracovalo, měl čas přemýšlet, jak to s tím učením vlastně začalo.

Před šesti lety dokončil základní školu. Všichni spolužáci, i ti, kterým musel Roman pomoci s vyplněním přihlášky, byli již přijati na střední školy, jen on ne. Jeho otec už dlouho předem říkal, že bude potřebovat, aby mu syn pomáhal s prací na jejich polích. Kdyby býval na školu chtěl, nebránil by mu, ale Roman bral to, že otci vyhoví, jako samozřejmost. Nikdy toho, že nešel studovat, nelitoval. To se ale změnilo před rokem, když poznal a začal chodit s Janou.
Jana je studentkou práv, ale nikdy jí nevadilo, že Roman má pouze základní vzdělání. Věděla, že má mnoho předností, kterými tento fakt vynahradí. Ovšem když se Roman setkal s Janinými přáteli ze školy, kteří měli úplně jiné záliby než on, a diskutovali o věcech, které ani neznal, začal se cítit méněcenný. Dostal strach, že by se za něj Jana mohla začít stydět a mohl by ji ztratit.
Rozhodl se proto začít studovat dálkově příbramské gymnázium. Byl až překvapený, jak snadné to bylo zařídit. O to těžší ale bylo učit se po večerech, když přišel z práce. A zítra ho již čekalo jeho první přezkoušení...
Janě zatím nic o svém studiu neřekl. Řekne jí to zítra jako překvapení, až složí svou první zkoušku.

Facebook se konečně načetl na jeho laptop. Má zde jednu novou zprávu od Jany. S radostí na ni klikne, aby se otevřela a čte: "Promiň, že ti to dávám vědět takhle, ale myslím, že už si prostě nerozumíme, je čas to skočit. Sbohem."

V dnešní době plné interaktivních her, filmů i knih je módou nabídnout čtenáři něco víc. Proto i já to udělám. Zde si můžete přečíst alternativní, o poznání více hamletovský konec, jenž nedává pouze tušit následující vývoj událostí, ale ukazuje je ve vší tragičnosti. Proto, nechť si ho přečtou jen ti, kteří o něj mají zájem. Vy ostatní dál nečtěte a chápejte slovo "Sbohem" jako poslední slovo tohoto textu...

Když si Roman přečetl zprávu od Jany, odešel do stodoly a tam se oběsil. Pár dnů nato se Jana dozvěděla, co svou zprávou způsobila. A v zoufalství skočila pod vlak.