Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Pracky vzhůru, ani hnout!" zaječel hrubý bas, který znenadání vtrhl do obchodního domu Veselý sloník.
"Ale...ale...ale...vy přeci máte být hodný, ne?" vykoktal vyděšený prodejce, který nevěřil svým vlastním očím - Santa Claus přepadl hračkářství. A jak se zdá, pěkně špatná nálada přišla s ním, protože divoce zašermoval brokovnicí a vypálil první kapsli do nejbližšího plyšového medvěda. Shodou okolností toho růžového s bledě modrou mašličkou kolem krku.
"To abyste věděl, že je pravá," zabrblal skrze vousy a oklepal si volnou rukou zbytek doutníku, jenž jen tak ledabyle kouřil, jako kdyby se nechumelilo, ačkoliv venku za oknem byla pořádná sněžná bouře, kterou jako na potvoru zase předem neohlásili v předpovědi počasí.
"Nikdo vám nebude klást odpor, řekněte, co chcete," zašeptal polekaný hračkář a splašeně zamrkal. Přitom hleděl na stejně vystrašeného hlídače, jenž tu měl shodou okolností zajišťovat bezpečnost. Těžko říci, proč - když na něj Santa zavrčel - vzal nohy na ramena a narazil hlavou, jako v nějaké přihlouplé grotesce, do kovového betléma, který se na něj ihned zřítil. Omdlel. Ptáčci se ale nad jeho hlavou bohužel neobjevili.
"Ještě, ještě, ještě!" volal malý chlapec v kšandičkách, který se z uličky vybatolil směrem k Santovi.
"Evženku, hned se vrať, cožpak nevidíš, kdo to je?!" polekaně zvolala jeho matka, ale bylo příliš pozdě. Evženek už byl u Santy.
"Ještě, ještě! Santa Claus! Ještě, ještě!" volal radostně Evženek a uváděl tak do rozpaků i samotného Santa Clause, jenž měl původně v úmyslu udělat cosi zcela jiného. Vykrást obchodní řetězec dům po domu a vzít si právem, co mu patří - peníze. Ti prevíti ho šidili celá staletí a ani mizerné procento z prodeje mu nenechali. A to použili jeho jméno!
"Přichází Vánoce, Santa Claus je tu zas! Dárky pro hodné chlapce a dívky!" - zatracené slogany, čert, aby je vzal.
"Ještě, ještě!" Domáhal se chlapec svého.
"No tak, slyšeli jste to! Vy, v tom rohu! Ano, vy! Běžte a flákněte sebou hlavou o ten betlém. A ty kluku, pak budeš mlčet, ano?" přikázal Santa, i když z jeho hlasu vyzařovala nejistota. Ten kluk mu naháněl strach. Jemu - Santa Clausovi. A tomu jen tak něco nenahnalo strach.
"A...a...ano, pane," vysoukal ze sebe mladý pomocník hračkáře a udělal to, co se po něm chtělo. Evženek se rozesmál a radostně zatleskal.
"Ještě, ještě, ještě!" pořád volal na celé kolo. Očividně mu to nestačilo.
"Ale už naposledy, dobře?" s otcovskou láskou pravil Santa, který dočista zapomněl na to, že to tu vykrádá.
"Mladý pomocník, jenž jako hlídač nepadl omráčen, se zvedl, zavrávoral a pak se zazubil jako stará kobyla, aby mohl plesknout s nevšední blaženosti svojí hlavou o plechový betlem. Ozvalo se DŮM a BUCH, když staré dobré železo vykonalo své. Tentokrát už pomocník nevstal.
"Ještě! Ještě, Santa Clausi!" křičel Evženek Santovi do ucha.
"Už tu nikdo není, Evženku. Buď hodný chlapec a běž za maminkou, ano?" nervózně zabrblal Santa. Jeho image drsňáka byla ta tam. Tohle už pěkně zmastil. Byl čas se dekovat. Dekovat a vzít prachy.
"Peníze, nebo život!" zvolal, protože si myslel, že to tak bude nejlepší. Kdysi to slyšel v nějakém slavném filmu. Asi to byl western. Už se nepamatoval. Příliš se mu to nelíbilo a většinu toho prospal, ale tahle věta ho probrala. Oblíbil si ji a teď si na ni vzpomněl.
"Tedy, jaksi, jak bych to řekl. No, víte, je to taková zvláštní situace a já si vás nesmírně vážím, to zase ano, vždyť jste Santa Claus a každý zná Santa Clause, toho dobráckého staříka," vykrucoval se hračkář, ale byl přerušen ránou pěsti do stolu.
"Řekl jsem peníze, nebo život!" zařval Santa. Evženek se rozesmál. Tohle se mu líbilo. Asi by odběhl zase za Santou, kdyby ho maminka tentokrát pevně nesvírala v náručí.
"No, víte, jak jsem říkal, ono to asi nepůjde jinak, nerad bych vám lhal, vy poznáte přeci sám, kdo lže a kdo ne, no, abych pravdu řekl," navázal tam, kde předtím skončil hračkář. Tentokrát se potil tak, že by po podlaze klouzal lépe než kostka másla.
"Naval prachy, páprdo!" už to nevydržel otec Vánoc a strčil do něj hlavní pušky.
"Ano, ovšem," hlesl hračkář, který z pokladny vytahoval veškeré peníze na stůl. Desátník, dolar a pětidolar.
"A to má být všechno?" nevěřil Santa.
"Je špatná doba! Sem nikdo nechodí!" vymlouval se vystrašený muž.
"Před Vánoci? Před mými Vánoci? Před Vánoci, kdy Santa naděluje dárky? Nikdo?" pokračoval ve zpovědi, zatímco mu mozek našeptával, že tu čichá pořádnou boudu.
"No ano, všichni chtějí ty nové roboty, co se transformují a ta malá plastová zvířátka a to my tu bohužel nemáme. Tohle je obchod s klasickými hračkami. Dřevění koně, vojáčci, vláčky, panenky, plyšáci a podobně. Je mi líto, ale poslední dobou přemýšlím, že to tu zavřu. Sem přijde maximálně jeden, dva zákazníci za den, a to jen proto, že jsou Vánoce," vysvětloval hračkář, jenž opět pošilhával po hlídači. Ten se totiž probral ze spánku. Stačilo ale Santovo hlasité zavrčení a radši se do něj ponořil znova.
"Tak vám pěkně děkuji," odsekl Santa.
"Zkuste to naproti přes ulici, v tom velkoobchodě, určitě budete slavit úspěch," poradil mu prodejce, když Santa nabubřele odcházel pryč.

"Víš, Tome, bylo to takhle lepší, když jsi mu dal ty dětské peníze ze sady Malý podnikatel. Ono by se mu asi hůře snášelo, kdybys mu řekl, že tu byl předtím jeho kolega v dlouhé tóze a všechny peníze si před hodinou odnesl," chlácholil nešťastného hračkáře znova probuzený hlídač, který podle způsobu probouzení/upadání do mdlob musel být v této disciplíně jasným rekordmanem.