Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Začalo to jednoho dne, myslím v úterý. Šel po ulici a přemítal: "Proč je svět někdy tak na hlavu postavený?" Některé věci mu nedávaly smysl, spíše hodně věcí. Když se koukl na většinu skutečností, přišlo mu to strašně podivné. Proč dívky hodné, hezké a milé chodí s někým, kdo je k nim nepřiměřený, často i nehodný?
Naopak hodný kluk pláče do polštáře pro mrchu, pokud se nezatvrdil a nerozhodl, že bude jak ti druzí. Nelíbilo se mu to. Šel kolem prodejny elektrotechniky, kde zrovna Bush něco mlel o protiraketovém protiteroristickém deštníku: "Neříkejte mi, že když to roztáhnu nad hlavu, tak je to proti Iráku..." Šel dál. Na práci už ten den neměl nic, neměl se ani s kým projít, tak se jen tak procházel sám, koukal na nebe, stromy v parku a snažil se nešlapat do četných kaluží na chodníku. Nebe bylo spíš šedé, jako když se chystá k dešti. Šel, lehce mrholilo. Rozhodl se tedy, že půjde domů, poslechne si nějakou tu muziku a půjde spát. Stejně si povídat nebylo o čem a hlavně s kým.

Doma se zul a boty dal na noviny k topení, umyl si ruce a šel do pokoje. Cestou pozdravil osazenstvo domu, sedl si na židli a přemýšlel, jakou hudbu si pustí. Přemýšlel, přemýšlel a přemýšlel ... a zdál se mu prazvláštní sen. Vypadal tak skutečně!

Nebyl deštivý podzim, ale teplé léto. On neseděl na židli, ale bůhvíproč se ocitl na koupališti, kde byl naposledy jako malé děcko. Zdálo se mu, že je krásně teplo, voda šplouchala a lidé se koupali. Najednou slyší dívčí hlas: "Ty spíš?" Otočil se a koukal do hnědých oček, jež si ho se zájmem prohlížely. Dívka vypadala docela mile, ale tak nějak nepatřičně. Nevěděl, čím to je. Zeptal se: "Proč se mi to zdá?" Ona odpověděla: "Protože jsi na dně." Zamrkal. "A co tu děláš ty?" Trochu se zamyslela, jako kdyby nevěděla jak to říct. Nakonec pronesla: "Jsme na dně oba, a já se ti zdám a ty se zdáš mně, protože jsme na tom podobně..." On: "Aha..." A povídali si, dlouho, avšak najednou se dívka zvedla a řekla: "Promiň, už musím jít, zvoní mi budík. On: "Uvidím tě ještě?" Ona: "Musíš si mě najít tam venku..."

Ti dva se už nikdy neviděli. A není to škoda?