Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

McKinley seděl jako obvykle ve svém křesle a četl si svého oblíbeného Sherlocka Holmese. Tento neexistující vyšetřovatel všech dob zabíral ve velmi rozsáhlé knihovně většinu prostoru, avšak svá místa tu měli i jiní velikáni světového formátu, například Ernest Hemingway, Emile Zola či William Shakespeare, jehož by v knihovně měl mít snad každý správný Angličan, za něhož se McKinley považuje. Avšak McKinley není typickým čtenářem detektivek a románů, je zároveň i vyšetřovatelem na neoficiální úrovni a ovládá rovněž nadpřirozené schopnosti - ve svých snech dokáže odhadnout budoucnost, vidí vše jasně a zřetelně, jak se má udát, a možná tomu má trochu i zabránit, ovšem minimálně. A právě při čtení Doyleovy detektivky během jednoho podzimního podvečera do takového snu upadl, usnul.

Náhle se zjevil kdesi na pláni porostlé mechem a různými druhy travnatých rostlin. Pokračoval stále dál mezi nimi, až ho z toho nohy začaly štípat, ucítil bolest, chvíli se zdálo, že mu snad upadnou, avšak po chvíli z oné porostlé pláně vyšel a ocitl se kdesi u malého zapadlého rybníka, obklíčen holými stromy a doutníky u břehu. Přiblížil se blíž. Tu spatřil něco se hýbat ve vodě. Chvíli se zdálo, že to je kapr, ovšem pak zaostřil a spatřil tělo, které bezvládně leželo na hladině. Chtěl ho či ji vylovit, ovšem neměl s sebou vůbec nic. Až poté zahlédl klacek, dlouhý a silný klacek, nejspíš z dubu, i když kolem stály jen holé buky. Vzal si jej do ruky a pokusil se tělo vytáhnout, jenže se musel naklonit blíže k vodě, aby tam vůbc dosáhl a v ten okamžik ho někdo srazil. Spadl do vody, načež se probudil v křesle na svém zámku celý propocený a lapaje po dechu...

McKinley si na druhý den po snu udělal menší procházku po okolí Manchesteru, hlavně hledal onu porostlou pláň a jezírko. Les za Manchesterem byl dost hustý a mnohdy bylo obtížné se někam vůbec dostat. Nenašel nic.

V ten den k večeru si prohlédl pozorně mapu zdejšího lesa a označil si body, kudy půjde, a zároveň i jezera, kterých tu bylo poskrovnu; a nejspíš tak malé není na mapě ani vyznačené.

Další den se tedy vydal znovu do lesa, tentokrát už o něco více připravenější. A šel tou cestou, jakou si vyznačil na mapě. McKinley nebyl zrovna moc zdatný zeměpisec, nikdy ho moc nemusel a nultý poledník, o němž by měl jako Angličan vědět, co vůbec je, byl pro něho španělská vesnice. Stejně tak jako orientace v podrobné zeměpisné mapě. Když se schylovalo k večeru a on stále to své jezero nenašel, vrátil se.

Doma zavolal Normanovi, aby dal pročesat les, přece jen více lidí toho víc stihne, též mu pověděl o svém snu. Norman nečekal ani minutu, už nejednou se mu McKinleyho snění vyplatilo a povolal co nejvíce svých lidí, aby prohledali les. I pro policii to bylo velmi obtížné, přestože měli to nejkvalitnější vybavení a spoustu zkušeností, takový rybník, jak ho popisoval McKinley, se jim málem také nepodařilo najít. Náhoda tomu však chtěla, že na policisty odněkud vyskočil divočák a jeden z nich ztratil nervy a dal se na útěk, divočák se za ním ihned pustil a proháněl ho přes kopřivy a plevel až k onomu jezírku, do něhož skočil, divočák ho díky bohu nenásledoval. Bylo to jezírko přesně jako z toho snu. Malé, spíš taková větší louže, okolo u břehu rostly doutníky a za nimi stály holé buky. Avšak po mrtvole ani vidu, ani slechu. Musí ji sem tedy v nejbližší době někdo přivézt, jenomže kdo? Kdo by se tahal tak daleko přes kopřivy až k takovému nicotnému jezírku? Přístup autem není možný a odtahovat tělo takovou dálku by dokázal jen kulturista, avšak kulturista nemůže být znalcem lesa jako hajný nebo pytlák. To jezírko je neudržované a nikdo sem dlouho nepáchl. Jak je vidět, nic se o tom jezírku neví, ani kdy vzniklo. Ani na mapě prý nebylo, jako by zkrátka neexistovalo. Norman posléze dal rozkaz k jeho vypuštění, což bylo komplikované, neboť policie musela povolat lesní službu, aby porazila pár stromů kvůli volnějšímu přístupu. Trvalo to pár týdnů, kácení i s vypuštěním, ale na dně jezírka vůbec nic nenašli, ani nějakou tu konzervu či drobnou rybku, prostě nic. Byl snad McKinleyho sen podvrh? Ani zdaleka ne. Rybník tedy znovu napustili a celá záležitost utichla, až na McKinleyho sen, který ho stále trápil.

Jednoho dne se rozhodl na to místo vrátit a co viděl, to jej nesmírně překvapilo: plavající předmět na hladině. McKinley se rozhodl, že nebude pokoušet osud a ihned odtud zmizí k nejbližší služebně, jenomže i tak si nepomohl. Okamžitě za sebou slyšel kroky, které jej počaly pronásledovat a dokonce kolem něj začaly svištět kulky. McKinley utíkal, jak jen mohl, až trochu podcenil svou reakci a vběhl přímo do studené řeky, kde se ponořil pod hladinu, aby si ten dotyčný myslel, že se utopil. Poté McKinley ještě zaslechl pár výstřelů do vody, které jej naštěstí minuly, ale následně byl již klid. Neotálel a ihned vylezl z vody, ačkoliv nachlazení se už asi neubrání...

Pár dnů po této události ležel s horečkami a silným kašlem doma, mezitím policii vše oznámil. Ten mrtvý byl překvapivě pytlák, kterého někdo dvakrát střelil do břicha, avšak jeho smrt způsobilo až nadměrné množství vody v plicích, utopení. Je tedy více než pravděpodobné, že ho střelili zde. Jakýsi policista přišel s teorií, že byl postřelen jinde a sem byl odvezen. Což není logické, nepoveze přeci skuhrajícího člověka přes město snad v kufru, to by ho rovnou zabil a ve vodě se jen zbavil těla. Tahle teorie byla okamžitě pohřbena, i když nikdo netušil, jak ten policista byl blízko pravdě.

Najít pachatele už bylo o něco lehčí, vrah musel být pytlák či hajný, prostě ten, kdo to tady zná a McKinley ho dovedl popsat. Sic do tváře neviděl, ale postavu rozeznal, byl to velký hromotluk s takovou hučkou na hlavě. Hajný byl malý stařík, ten odpadl, tak se pustili na pytláky. V Manchesteru fungovaly většinou známé firmy, noví pytláci se už ani nerodí. Do týdne ho měli a taky zjistili, jakého pytláka pohřešují. Když si pro hromotluka přišli, počal po policistech střílet a ty ho museli nakonec zabít. Každopádně před tím sepsal přiznání, toho druhého pytláka zabil kvůli úlovku, nepohodli se a hromotlukovi praskly nervy. Postřelil ho kdesi v nějaké chatrči a myslel, že je mrtvý. Jenže když ho odvážel k jezírku, probral se a hromotlukovi přišlo zbytečné ho dodělávat, hodil jej suverénně do vody, kde se utopil a tam ho právě vyrušil McKinley a bláhově si myslel, že se ho zbaví a bude si spokojeně žít dál v domnění, že o jeho činu nikdo neví. A právě proto si vybral toto jezírko, kolem kterého byl takový rozruch, a myslel, že už o něho nebude mít nikdo zájem. V tom se opět zmýlil. Nebýt McKinleyho prazvláštních snů, nejspíš nikdo o ničem vůbec nevěděl a policista "bažant" by nezískal vyznamenání.