Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Edward Henkley byl místní ředitel banky a též měl své slovo na radnici. Mezi místními byl oblíbený a vážený, na rozdíl od jiných jeho soukmenovců držel slovo a každému vyhověl, jak nejlépe mohl. Myslel více na lidi než na sebe. Proto nikomu nedovedl říct ne, a když ho jeho kamarád, starosta Barton, pozval na čtvrteční halloweenskou oslavu do jeho vily, neodmítl. Ovšem pustí ho tam pouze v kostýmu odpovídající onomu strašidelnému svátku.

Jenomže v týdnu se nahromadilo Henkleymu dost práce a vůbec nestíhal, na oslavu si vzpomněl, až když mu to Barton ve čtvrteční odpoledne připomněl. Henkley se usmíval, že už má kostým připravený a že budou koukat, leč ve skutečnosti žádný ještě neměl. Hned po práci tedy zajel do sousedního města do jedné půjčovny.

Měl kliku, dorazil pár minut před zavíračkou, stařík za pultem se již totiž balil pryč.
"Potřebuju kostým na Halloween. A co nejstrašidelnější, jestli máte, prosím," řekl Henkley udýchaně.
Stařec si jej prohlédl od hlavy až k patě a nazpátek, pak zmizel kamsi dozadu za závěs. Přišel asi za deset minut s takovým starým rouchem a kosou a k tomu dodal: "Tady máte, to je to nejstrašidelnější, co tu mám, a taky nejstarší..."
"Co je to?" přerušil jej Henkley.
Stařec se na něj upřeně podíval: "Smrtka, drahej pane, zubatá, chcete-li, je z ní cejtit smrt a té se každý bojí. Jestli jdete koledovat, budete mít úspěch..."
Henkley si roucho vzal na sebe a pohlédl do zrcadla. Všiml si, jak mu náhle pleť zbělela, cítil, jak mu krev ztuhla v žilách, popadla ho zimnice, až si musel hábit sundat.
"To nic, to nic, to si jen na to musíte zvyknout, už to dlouho nikdo nenosil, ale pamatujte si, kostým nemějte na sobě více jak do půlnoci, jinak pak...pak už ho nikdy nesundáte..." zvážněl stařík, až se Henkley trochu polekal.
Netušil, jak to myslel a ptát se ho by asi nemělo cenu. Přišel mu beztak dost divný, tajemný to stařec, možná trochu cvok.
Když Henkley vytáhl peněženku a chystal se zaplatit, stařík ho odbyl: "Ne, ne, peníze za tenhle krám nechci, stejně jsem ho chtěl vyhodit a takhle aspoň poslouží vaší věci, nenoste mi jej už prosím a radši se ho pak zbavte. Sbohem!" a odešel opět dozadu.

Venku si pak Henkley uvědomil, že mu k rouchu a kose nedal ještě masku, ale vracet se už nechtěl, bál se toho místa a hlavně nerozuměl tomu, o čem ten stařík mluvil. Přemýšlel o tom celou cestu ke starostově vile, kde večírek právě začal a nakonec se rozhodl, že kostým bude mít jen chvíli, aby ho všem ukázal a pak si jej sundá. Oblékl si ho tedy u auta a vydal se k vile, kde stála ostraha. Když Henkleyho zahlédli v té tmě, zalekli se a připravili si pistole, ovšem jakmile přišel blíže, poznali ho. Sice byl trochu vybledlý, ale byl to stále on. Pustili ho dál a sklonili mu poklonu k nejděsivějšímu kostýmu, který kdy viděli.

Uvnitř jej hned odchytil Barton, jehož kostým vůbec nezarazil: "No to je povedené, vypadáš jako moje tchyně, i když tu bych s kosou vůbec neviděl, spíš s koštětem, že?" rozchechtal se.
Henkley se nervózně podíval na hodiny: "Poslyš, předveď mě ostatním a pak si ho musím rychle sundat, je mi těsný a je mi v něm horko."
Byla mu tedy spíše zima, ale musel se na něco vymluvit, ovšem rozesmátý Barton, nepochybně už po pár panácích, to bral na lehkou váhu: "Edwarde, ty blázne, dneska je Halloween a nejdelší noc tohohle roku, budeme tu až do rána a v kostýmech, to je ten vtip, copak to nechápeš? Jednou do roka mám možnost udělat ze sebe vampíra a ty hned myslíš na svlékání, dej pokoj a pojď si radši loknout, jsi celej bledej."
Henkley souhlasil, beztak se potřeboval zahřát, jenže si chtěl dát maximálně dva panáky a pak si kostým hned sundat. Avšak Barton ho donutil do celé láhve a přizval i ostatní přátele, Henkley ztratil pojem o čase a těch pár hodin do půlnoci uteklo najednou strašně rychle...

Když Barton debatoval o svém politickém umu, zaslechl Henkley v dálce odbíjení z radničních hodin. S jeho tělem se pak začalo dít něco podivného, líce mu málem pukly, oči se začaly zmenšovat, kůže mu mizela, uvnitř pod hábitem cítil, jak jsou orgány pohlcovány a při pohledu na své ruce viděl, jak rychle kostnatí. Všichni se od něho hned odtáhli, až na Bartona, který byl nejvíc namazaný a považoval to za nějaký jeho žertíček.
"Lidi, vy jste baby, copak nevíte, že je to jen jako a on je v tom hábitu schovanej, nekoukáte na telku?" rázně odhrnul Henkleymu hábit, načež i on vyhrkl, pod ním byla jen kostra!

V tu chvíli se smrtka natáhla po kose a ve vteřině jedním švihem udivenému Bartonovi sťala hlavu. Ve vile propukl zmatek, lidé se snažili utéct, skákali i z oken a utíkali se schovat do nejbližšího lesa. Ochranka se smrtku snažila zastřelit, ale bylo to marné. Ta poté z vily zamířila k lesu, kde pobíjela Henkleyho přátele a známé, hosty z toho strašidelného večírku. To už nebyl Henkley, neexistoval, smrtka jej vyměnila a řádila, jak pominutá. Zabila každého, koho uviděla. Byla nepřemožitelná. Mohla se zabít jedině sama.

K ránu, když většina hostů už byla pobita, vracela se k vile, ale náhle se hábitem nevědomky zachytila o větev stromu. Smrtka si toho všimla, až když bylo pozdě. Než si hábit stačila znovu navléci, rozpadla se a z jejích kostí zbyl jen prach, který rozfoukal vítr.

Policie v to ráno našla ve vile a jejím okolí mnoho mrtvých, včetně Bartona. Těch pár boháčů, co masakr přežilo, z toho ze všeho zešílelo. A onen krámek s půjčovnou kostýmů a tím podivným starcem už nikdy nikdo neviděl. Místo něj tu nyní stojí polorozpadlá vilka, na kterou nikdo nesáhl od poslední války.