Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stála na břehu úplně osamocená. Bez přátel, bez vzduchu a téměř bez života. Vítr si pohrával s jejími plavými vlasy a stříbrné slzy padaly na tmavou hladinu řeky. Smutek? Ne, to není to pravé slovo. Nenávist? Ne, ani to nevyjadřovalo její pocit. Pocit, který se nedal popsat jedním jediným slovem. Smutná, nešťastná, zoufalá, naštvaná, nechápající...

"Proč já?" Slyšet její tenký a přesto chraplavý hlas bylo jako vidět padající hvězdu. Jenomže ji nikdo neslyšel - to víc na suchu žije ryb... Jen ta temná a nepřístupná hladina odrážela zvuk jejího dívčího hlasu, jen stromy kolem mohly soucítit.

"Pro někoho je život radost! Proč pro mě ne!?" Plakala? Mírně řečeno.. Život je někdy opravdu nelítostný, čím si však zasloužil tento mladý květ bolest?? Její srdce bylo probodáno mnoha meči a krvácelo, jen lehký vánek však dokázal bolest jemně utišovat.

"Skočit?" Ne, tak daleko by mladá duše této dívčiny nejspíš nedošla.. Ale nikdo neví, neštěstí převyšovalo zdravý rozum a nekonečná bolest se nezmenšovala.

Kdyby ji jen tak někdo, kdokoliv, dovedl potěšit. Mohla snad za to, jak se cítí? Mohla snad za to, co se jí stalo? Cosi uvnitř jejího srdce říkalo: "Ano, jen ty za všechno můžeš!" ale vzápětí jí její já odporovalo: "Ne! Celý svět je vinen, ty ne!"

Bludný svit měsíce, který pomalu vyplouval na noční oblohu, vyjasňoval nové a nové myšlenky. Jeho zář dopadající na skelnou vodní hladinu, ze které by se dívka za normálních okolností těšila, teď navozovala ještě ponuřejší náladu...

"Ne! Už prostě dál nemůžu!" zakřičela nahlas tak, jak jí to dovolily její zesláblé a unavené hlasivky. A v tu chvíli se splynulo vše v jeden nezřetelný šedý obraz...dívka usnula.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/poviedky/smutok.html