Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo, nebylo, v jedné vesničce jménem Miletice se narodil chlapec. Pojmenovali ho Kristián. Mohl mít velmi pěkné dětství, jenže jeho matka se pořád věnovala svému novému projektu s názvem sociální sítě. Ano, to je ten svět, ve kterém dnes žijeme. Ale já vám povím příběh, co vedlo k založení sociálních sítí.

Když byl Kristián malý, všichni se mu smáli: "Dívejte, to je ten kluk, co jeho mamka tvoří ty SOCIÁLNÍ SÍTĚ, ha ha ha."
Kristiánovi to bylo velmi líto, a tak každý večer křičel na matku: "Proč zrovna já, proč já musím mít za matku tebe!?"

Když mu bylo pět let, matka vážně onemocněla a na smrtelné posteli mu odkázala všechen svůj majetek a také výzkum a plány k novým sociálním sítím. Poté, co mu vše pověděla, naposledy vydechla. Kristián to opravdu těžce nesl, a tak si usmyslel, že bude dělat to, co mu odkázala jeho matka. Jejímu projektu se věnoval do svých patnácti let, tedy dobrých deset let.

Když chodil do devátého ročníku základní školy, začaly děti nosit do třídy telefony. Jednou během rozhovoru s kamarádem mu zazvonil telefon.
"Kdo ti píše, Edo?" ptal se Kristián.
"Ale jen Facebook," vykřikl Eda bez rozmyšlení.
"Coo?" pomyslel si Kristián, "to už ho dal můj agent do oběhu!?"
Kristián chtěl na Edu křiknout, že Facebook není ještě dokončen, ale Eda jako by mu viděl do hlavy, řekl: "Facebook je super, ale mám i více sociálních sítí, třeba Instagram, Snapchat nebo další jiné..."
To už Kristián nevydržel, vytrhl mu telefon z ruky a spustil: "Víš, jak jsou nebezpečné všechny tyhle sítě?" zeptal se ho Kristián. "Všechny tyhle sociální sítě jsem vytvořil já a má matka, ty jsi se mi smál, ale já jsem se nevzdal. Myslím to s tebou dobře, nechci, aby se ti něco stalo..."
Už už se chystal říct něco dalšího, když zaslechl vzlyky.

Snažil se najít plačícího člověka, proto se otočil a uviděl kamarádku Terezu sedící v koutě s telefonem na hrudi. Po obličeji jí stékaly slzy.
"Co se děje, co se ti stalo, Terko?" V jeho hlase byl slyšet náznak strachu.
Terka se chviličku rozmýšlela a pak tichým hlasem pověděla: "Máš pravdu, Krisi, Facebook není dokončený, jeden zlý chlap mi napsal, že ví, kde bydlím!" a dál začala plakat.
"Ale ne," pomyslel si Kristián, já věděl, že se toto jednou stane, ale proč zrovna Terka?
Terka si trochu upravila makeup a začala vykládat svůj nepříjemný zážitek: "Jednou jsem přišla domů a na kuchyňském stole jsem našla vzkaz od mamky, že přijede domů pozdě, tak jsem si řekla, že se nebudu jako obvykle učit a místo toho si budu psát s lidmi na Facebooku," popotáhla, ale pokračovala dál. "Poté, co jsem si vzala nějakou svačinu, sedla jsem si na postel a našla si pár lidí a začala si s nimi psát - byli to dva kluci a tři dívky..." slova se jí zadrhla v hrdle a chvíli usedavě plakala. Potom, co si poplakala, pokračovala: "Když jsem si psala s dívkami, bylo to v pohodě, ale jak jsem napsala těm chlapcům, byla to trochu nepříjemná konverzace," vykládala se strachem Terka, "jeden ten kluk mi napsal, že ví, kde bydlím, a tak jsem skončila konverzaci se všemi těmi lidmi," dodala.

Kristián ji ale zarazil a řekl jí, že už mu nemusí nic vysvětlovat: "Tery, víc už neříkej, je mi jasné, že ten kluk ti měl možná v plánu ublížit, ale vždyť víš, že když budeš potřebovat, můžeš se obrátit na mě, já jsem správce těchto sociálních sítí a nenechám nikoho, aby ti ublížil," svěřil se jí Kris.
A tak mu Tereza ještě řekla jednu zásadní věc: "Kristiáne, ten kluk mi teď nosí před dveře samé drahé dárky, včera mi přinesl voňavku od Ariany Grande a předevčírem mi dal dokonce tvářenku od Rare Beauty," mračila se Terka.
'Tak to je hrůza,' pomyslel si Kristián, avšak nahlas to neřekl, aby ji neurazil.

Po škole nabídl Terce, že jí ukáže práci se sociálními sítěmi. To však Terce nepřipadalo jako dobrý nápad, ale nakonec svolila k návštěvě u Krise.
Když přišli k němu domů, všimla si, že jsou všude fotky paní s telefonem v ruce, proto se ho zeptala: "Kdo je ta paní? Proč má všude na každé fotografii telefon?" vychrlila na něj více otázek, než stačila jeho hlava snést.
Kvůli tomu to neustál a začal křičet: "Co prosím? Proč se pořád na něco ptáš!?"
Když se uklidnil, v klidu jí řekl, že je to ta paní, která vytvořila sociální sítě, jeho matka, která zemřela na vzácnou nemoc. Bylo mu to tak líto, že se přímo před ní rozplakal.

Po chvíli povídání s Terkou si slíbil, že všechny sociální sítě raději smaže...
Jenže sociální sítě nikdy nebudou smazány. A tímto závěrem končí můj příběh.