Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vzít šroub, přiložit ke stroji, hodit ho k ostatním. Vzít šroub, přiložit ke stroji, hodit k ostatním, až to cinkne. A pak znovu, pořád dokola, do zbláznění.

Filip si otřel čelo. Toužil po změně, vyklouznout ze stereotypu, ale všechny šrouby byly navlas stejné a stroj dělal pořád ty samé zářezy. Když hodil hotový šroub mezi ty zbylé, zvuk byl pokaždé stejný. To samé cinknutí a po něm to samé ticho. Už nemohl ani přemýšlet, hlava upadla do transu a jenom opakovala, co měla naučené. Vzít šroub a - počkat! Filip se zarazil. V ruce nedržel to, co obvykle, ale kovovou matici. S dírkou uprostřed a hladkými kraji, bez těch zářezů, které dělal on.

Vstal a rozhlédl se po místnosti. Byla plná podobných strojů, jako měl on, a u každého seděl nějaký člověk. Měli stejné mechanické pohyby a strnulé tváře, a Filipa si vůbec nevšímali. Ten se začal procházet po místnosti a pozoroval vše kolem něj. Viděl svého kamaráda, jak dělá to samé jako on, nebo dalšího kolegu, kterého neměl moc rád, jak něco pečlivě zapisuje do notesu. Matici otáčel mezi prsty a dlouhou místností šel stále dál od svého stroje.

Barva stěny se změnila z hnědé na modrou a světlo se trochu ztlumilo. V téhle části továrny Filip nikdy nebyl. U zdi seděl maličký starý muž s knírkem a hrbil se u stroje. Brýle mu sjížděli z nosu a on si je každou chvíli posouval prstem nahoru. Vyráběl ty hladké a zvláštní matice a u toho se usmíval.

"Dobrý den," pozdravil ho Filip a přistoupil k němu, "tady se ke mně dostala jedna z vašich matiček."
Starý muž se na něj podíval skrz silné dioptrie. "Děkuji vám," vzal mu matku, položil ji mezi ostatní a pokračoval v práci. Mezitím se mile díval na Filipa.
"Víte, mladý pane, mě tahle práce děsně baví. Připadá mi taková... no... užitečná," mnul si v dlani matičku a pozorně ji sledoval, "ty matky jsou pro mě jako děti. Děkuji, že jste mi ji vrátil."
"To nemáte vůbec zač," usmíval se Filip a rozloučil se s ním. Vrátil se zpátky ke svému stroji a pohodlně si sedl.

Vzít šroub, přiložit ke stroji, hodit ho k ostatním. A pořád se usmívat.