Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Roger Stamp, známý britský autor detektivek, který nyní pobýval u svého bratra v Manchesteru, byl dnes nalezen mrtvý v parku, otrávil se alkoholem. Pitva prokázala, že vypil snad tři láhve tvrdého alkoholu, jeho normální míra byla však jen pár sklenek, nepatřil sice mezi abstinenty, ale alkoholiky také ne. Jeho smrt zasáhla i lorda McKinleyho, samozvaného Sherlocka Holmese, který byl též čtenářem jeho knih. Proto poprosil svého přítele komisaře, aby mu umožnil vyšetřovat. Začal od jeho bratra Petera, u kterého Stamp posledních pár týdnů bydlel. Tvrdil, že do soukromí bratra nešťoural, hodně pracoval, je zaměstnán ve zdejším výzkumu a domů moc nepřišel, ovšem nezpozoroval nikdy, že by bratr nadměrně pil. Když se jen McKinley zeptal, proč u něho pobýval, odkázal ho za jeho ženou v Liverpoolu, s níž se rozvádí. Ta nebyla ovšem k zastižení, podle sousedů odjela už před týdnem na dovolenou, samozřejmě ne sama. Nicméně i sousedé postačili. McKinley se od nich dozvěděl spousty věcí, od lítání talířů a sprostých nadávek počínaje a kufry vyhozenými ze třetího patra konče. Jako šťastné manželství to opravdu nevypadalo, možná proto Stamp udělal, co musel - opil se do němoty. Každopádně McKinley se ocitl ve slepé uličce, žena nebyla přítomna a bratr v tu dobu pracoval, což mu určitě dokáže i nějaký ten jeho kolega.

McKinley se tedy rozhodl jít do jeho nakladatelství, kde mu vydávali knihy. Nakladatel, nějaký pan Granty, tvrdil, že tu byl pečený vařený. Každý měsíc sem přišel s novou knihou, naposled tu byl prý včera, tedy těsně před tím, než se opil. McKinley chtěl hned vidět, s čím tu byl. Granty říkal, že knihu má u sebe redaktor, jenž ji kontroluje, ale mají tu ještě kopii. Poslední případ Stampa, možná v tom může být stopa...

Mckinley odjel na zámek, kde už na něj nedočkavě vyhlížel jeho pes Tommy, sluha ho chtěl vzít na procházku, ale s ním nechtěl. Tak tedy McKinley vzal Tommyho a šli se projít po zahradě, pak si usedl na lavici a dal se do čtení.
Celý příběh o dvaceti stránkách pojednával o zkrachovalém muži, jehož opustila žena a kterého vyhodili z práce. Jemu tak nezbývalo nic jiného, než se opít a jednou v parku ho našli mrtvého, vyšetřoval to nějaký tuctový detektiv, který to uzavřel jako sebevraždu.
Zajímavé, jako by psal o sobě. Co když to opravdu chtěl udělat, opít se do němoty a umřít, nebo pachatel chtěl, aby si to tak mysleli a přečetl si to. Také je dost možné, že to nepsal on, tak či onak, vrah musel pocházet z jeho okolí a rozhodně to neskončí jako v té knize, McKinley není žádný tuctový detektiv.

Podle Stampovy závěti vše připadne nikoliv bratrovi, ale nakladatelství pana Grantyho, což je podivuhodné, nicméně pravda je, že tady byl jako autor detektivek skutečně doma. Granty ovšem za pár dní odejde do důchodu a na jeho místo přijde redaktor Steve Malboro, za Malbora přijde nějaký postarší pán z Boltonu. Celých deset let, co byl Malboro redaktorem v nakladatelství, se nic nedělo a teď, když povýší, jejich štamgast zemře. To není náhoda, možná se opil kvůli tomu a ne kvůli ženě, možná byl na něho tak zvyklý, že už by nedokázal spolupracovat s jiným. Každopádně se McKinley vydal do jeho pokoje v bratrově bytě v domnění, že něco najde. A taky našel. Ve stole byly poznámky o detektivce s názvem Střelec z Palisade Street a jiné poznámky o dalších již vydaných knihách, ale nikde nenašel poznámky o té jeho poslední, nebo snad ten střelec měl být tou poslední? Odpověď se snad doví u redaktora Malbora. Ten se tvářil udiveně. Střelec z Palisade Street mu vůbec nic neříká, když ovšem chtěl vidět tu knihu s tím opilým zkrachovancem, tvrdil, že ji nechal v práci, což nebyla pravda. McKinley mu ukázal kopii, důkaz toho, že byl v nakladatelství a též důkaz o jeho lži. Malboro se začal potit, hrozně znervózněl, nevěděl, co má říkat dál. McKinley taky ne, o té knize zalhal, ale proč? Ví snad něco víc, nebo snad on zatím vším stojí? Když to na něj McKinley všechno vychodil, skácel se. Tím se vlastně přiznal.

Druhý den ve výslechové místnosti pod dohledem komisaře Normana vše doznal. Stamp neuměl vůbec psát, měl sice zápal pro kriminalistiku, ale mnoho věcí v tom chybělo, nehledě na pravopisné chyby, Stamp ale Malboru podplácel, aby knihy poupravil a sám sobě schválil. Výtěžkem za knihy pak získal Stamp stokrát tolik za práci jiného. Takže ty poznámky, co viděl McKinley, nebyly poznámky, ale celé knihy. Jenomže Granty se pak chystal do důchodu a Malbora chtěl na jeho místo, což znamenalo větší postavení, plat... Jenže to Stamp nemohl dopustit, začal být rozzuřený a pohádal se se ženou, nechtěl si připustit, že jeho psaní je u konce. Malborovi nabízel spousty peněz, ale on už nechtěl být tou jeho děvkou, chtěl být konečně někdo, šéf. Stamp si tedy myslel, že pomůže, když ho vystraší. A tak mu jednou hodil cihlu do okna, jindy jej autem sledoval či těsně vedle něj hodil květináč. Malbora už toho měl dost, a tak rozhodl, že bude lepší se ho zbavit dřív, než to udělá on, napsal tedy tu detektivku o tom zkrachovanci a vyměnil ji za tu o tom střelci, aby policii uvedl v domnění, že jde o sebevraždu. Původní práci musel zničit, poněvadž bylo jednoduché zjistit, že jí psal na svém stroji. Pak už to šlo jednoduše, Stampa pozval do svého bytu, že zakopou válečnou sekyru, opil ho a v podnapilém stavu ho ještě dodělal dvěřmi láhvemi skotské. Poté ho pohodil v parku a odešel jakoby nic. Obhajoval se neustále tím, že pokud by on nebyl rychlejší, Stamp by ho zabil. V tom měl nejspíš pravdu, Střelec z Palisade Street byl napsán mizerně, ale děj se dal pochopit. Jeden nespokojený redaktor z nejmenovaného nakladatelství se chtěl stát nakladatelem, ale jeho stálý zákazník chtěl, aby mu stále pomáhal, aby schvaloval jeho knihy, bohužel redaktor byl už rozhodnut a stálému zákazníkovi nic jiného nezbývalo, než se zbavit onoho pomocníka, který už mu byl k ničemu. Počkal si tedy na něj, až půjde z nakladatelství a z protější budovy na Palisade Street ho puškou zastřelil.

To se mělo stát, protější ulice od nakladatelství se sice jmenuje jinak, ale rozhodně faktem zůstává, že policie u něho v pokoji našla magazíny o zbraních, kde si jednu zakroužkoval "M1 Garand", spolehlivou americkou armádní pušku a dokonce si opsal i adresu do toho armyshopu. Soud k tomu přihlédl a Malbora dostal deset let za vraždu, minimum, ale vzhledem k tomu, že si vraždou Stampa zachránil krk, bylo to až moc.