Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Noční ulicí osvětlenou pouze pouličními lampami se řítí rychle jedoucí vůz pouze se dvěma pasažéry. Jeden řídí, druhý sedí na zadním sedadle a v ruce drží zbraň, ani se nedívá ven, jen sleduje tu pistoli, neboť se s ní chystá udělat něco ďábelského.

Když vyjeli z města, jeli po prázdné a temné silnici, jako by byli v prázdnotě a existovali pouze oni, což jim dodávalo sebevědomí, že jen oni jsou na celém širém světě a nemůže se objevit nikdo, kdo je zastaví. Avšak přesto tito muži nejeli do tmy, ale do světla. Hledali nejbližší benzínku, kterou plánovali vykrást.

Po několika kilometrech konečně jednu objeví, malou zanedbatelnou, u prázdného pole. Venku žádné auto nestojí, opět mají pocit suverenity a s tím pocitem muž se zbraní vchází dovnitř. Nikdo z nich naplánoval, jakým způsobem to provedou, měli jasný jen výsledek - plné kapsy peněz. Byli by ochotni udělat cokoliv, aby je získali. Proto při vstupu do krámu muž zdvihl zbraň, namířil ji na pumpaře a jednou ranou ho sprovodil ze světa. Další průběh už byl hladký, oba trochu znervózněli, ale to byla jen zakořeněná nervozita, ovšem opravdu si byli jistí jako nikdy předtím. Popadalo jen pár mincí na zem, svrhli pár sušenek, dělali rámus, ale to nevnímali, zajímali je jen peníze a surově si je cpali do kapes a do připravené igelitky. Když se dostatečně nabažili, utekli z krámu k autu. Průmyslové kamery zatím jejich ohavný zločin natočily, celý a dopodrobna, jen tváře, jež měli schované v kapuci, nebylo vidět.

Muži odjeli do svých domovů, kde dělali jakoby nic. Prostě mladí lidé, kteří se vrací z flámu. Sousedi už na to byli zvyklí, netušili, že se do domu dostal vrah s cizími penězi v kapse.

Během následujících dní ti muži zjišťovali, že nebyli takoví frajeři a že stále existuje spousta lidí, kteří jejich čin odsuzují. Díky médiím ten čin měli neustále před sebou, jako by to bylo včera. Začali mít strach z toho, co bude, nejedli, nespali, do práce už pomalu také nechodili. Poté je v jejich okolí počali pomalu podezřívat z něčeho strašného, ale z čeho přesně, to nemohli vědět.

Muži nebyli silnými osobnostmi, brali drogy a popíjeli alkohol. Při podnapilém stavu často vykřikli něco, co nechtěli, ale jejich stejně opilí soukmenovci to nebrali vážně. Dokonce těmi penězi, co ukradli, platili v obchodech, nestyděli se a ani nebáli, že někdo může zjistit, odkud jsou, byli neopatrní a bylo jen otázkou času, kdy na ně policie přijde, což se po pár týdnech stalo.

Oba skončili nakonec jako podezřelí ve vazbě. Policisté na ně zkusili onen starý trik, rekonstrukci. Dali mužům zbraň se slepými náboji a ukázali, ať vystřelí na jakousi plechovku. Muž před výstřelem zbraň odjistil a pak vypálil. Plechovku trefil jen těsně. Druhý, když uviděl zbraň, zalekl se, pak chtěl vystřelit, ale neměl odjištěno, a když nakonec vystřelil, střelil kamsi dolů - to byl vrah! Nebyl na to levý, jen tím, že to ze sebe dělal schválně, myslel, že ho automaticky vyškrtnou ze seznamu podezřelých, ale bylo to obráceně.

Po čase se muž doznal a stanul před soudem, dostal třicet let a jeho spolupachatel jen pět, neboť i když byl vraždy přímým svědkem, dopustil se pouze krádeže. Vrah se odvolal, zloděj ne, pro něj to byl ten nejmenší trest. Vrah ovšem nechce vyjít jako stařec a chce dál bojovat, dokud bude moct. Ve vazbě si asi posedí ještě hodně dlouho, ovšem vazba je mnohem lepší než skutečné vězení určené především vrahům se zvýšenou ostrahou.