Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Toho středečního rána jsem se vracel z Kladna do Prahy. Mám tam příbuzné, sestru i bratra, kdysi s nimi bývala i matka, ale za 1. stanného práva byla popravena. Ani jsme se nedozvěděli proč. Otec utekl kamsi do Anglie. Já se z Kladna asi před půlrokem odstěhoval do Prahy, za prací a taky za manželkou.
Seznámili jsme se na jednom kladenském plese, byla tam se svojí sestřenicí, netrvalo dlouho a vzali jsme se, přesně na silvestra. Zároveň jsme si užívali svatební noci a nového roku. Dnes čeká dítě, a tak už moc ven nechodí, proto se mnou do Kladna předtím neodjela.
Do Prahy jsem tedy přijížděl sám a vůbec netušil, co se má v nadešlých hodinách dít...

Vystoupil jsem na hlavním nádraží, odkud jsem přestoupil na tramvaj. Bylo pár minut po desáté hodině. V tramvaji moc lidí nebylo, dalo se tu najít pěkné a pohodlné místo. Električka mířila k Bulovce, kde poblíž bydlíme; našli jsme si ten byt proto, aby to měla žena blízko do porodnice. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, když jsem seděl v tom voze, že za chvíli se odehraje událost, který náš národ na dlouhou dobu poznamená.

Cestující si četli, spali nebo se prostě jen dívali z okna jako já. Za malý moment jsme měli projíždět Libní. Na Bulovku se od hlavního nádraží jinudy dostat nedá než právě tudy, přes Libeň. To byste museli párkrát přestupovat, což je značně nepohodlné, když můžete jet přímo.

Už z dálky, jak jsme jeli Kirchmayerovou třídou, jsem zahlédl několik postávajících mužů na něco čekajících. Avšak rozmístěni byli dost daleko od sebe, zdálo se, že k sobě vůbec nepatří. Najednou kolem našeho vozu projel Heydrich v černém mercedesu ověnčeném znaky SS. Zaslechl jsem, jak někdo z cestujících vykřikl: "Podívejte, to je náš říšský protektor!"
Tehdy to byl nejmocnější muž v protektorátě a jeden z hlavních nacistických pohlavárů, šéf tajných služeb. Pro nacisty to byla pýcha mít někoho slavného tady u nás, pro prostý lid to byl postrach a přáli si, aby ho odvolali někam pryč.
Když kolem nás projel, překvapilo mě, že nemá žádná ochranná opatření. Jede si jen tak v otevřeném kabrioletu bez doprovodu, tedy vlastně s doprovodem - s řidičem, který ale musí dávat pozor na cestu.

Náhle si před vůz stoupl muž v černém. Řidič začal troubit, muž rychlým chvatem odhodil pršiplášť, pod nímž ukrýval samopal a snažil se z něj vystřelit. Marně. Nepochybně se mu zbraň zasekla. Heydrichův řidič prudce zabrzdil, načež k vozu skočil další muž, jenž na Heydricha hodil granát; zase hloupě, granát spadl pod auto, čímž byl výbuch do značné míry utlumen. V tu chvíli se u nás roztříštilo sklo, pár lidí se zranilo, já naštěstí seděl vzadu, takže jsem byl mimo nebezpečí. Tramvaják ihned zastavil.

Když se Heydrich vzpamatoval, počal po atentátnících střílet, ačkoliv byl raněný. Řidič neměl moc velké zranění, a tak se mrštně pustil za jedním z nich. Jednomu atentátníkovi se postavil na odpor náš četník, jenž se jej pokusil zadržet, útočník však vystřelil do vzduchu, čehož se četník zalekl a schoval se do tramvaje. V té chvíli bylo v tramvaji dost těsno, neboť se tam schovali téměř všichni, kteří byli v tu chvíli na ulici.

Heydrich ušel pár kroků, načež klesl k zemi. V dáli jsme ještě slyšeli výstřely řidiče a možná i útočníka, ty však poté také utichly. Heydricha se následně zmocnila jedna kolemjdoucí, která přesvědčila nějakého řidiče náklaďáku, aby jej odvezl do nemocnice Na Bulovce.

Tramvaj zůstala stát, čekali jsme na vyšetřující. Řekl jsem si, že svědků je dost a že radši půjdu - na nějaké výslechy gestapáků nejsem skutečně zvědavý. Vrátil jsem se pěšky domů ke své ženě, jež se napjatě ptala, co to bylo za výstřely a výbuch poblíž. Já jí jen suše odpověděl: "Vojáci měli vojenské cvičení."
Nemínil jsem jí teď, v tomto stavu, znepokojovat tím, že přizabili nejmocnějšího muže v protektorátě a že začne jedno z nejtvrdších období protektorátu zvané heydrichiáda.