Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jdu po vyprázdněné ulici a ničeho si nevšímám. Sleduji jen své boty, jak jedna mizí a druhá opět vystupuje, a to se opakuje tolikrát, kolik udělám kroků.
V té nepozornosti jsem ale do něčeho vrazil. Na chvíli ztrácím orientaci a tvrdě dopadám na chodník. Teprve poté jsem si uvědomil, co jsem udělal. Na zemi ležel postarší muž v bezvládném stavu. Zpanikařil jsem, pokoušel jsem se jej oživit, leč bylo to marné, ten muž vypadal jako mrtvý...

Říkal jsem si, že ho tu nemohu jen tak nechat, uchopil jsem jej proto za paže a tahal do temné uličky pryč z dohledu. Schoval jsem ho za povalené popelnice a pro jistotu přikryl plachtou, jež ležela poblíž. Jakoby nic jsem vyšel ze tmy a pokračoval v chůzi.

Doma jsem si udělal šálek kávy a usedl do křesla. Přemýšlel jsem stále o tom muži z ulice. Třebas už vstal a je teď také doma, nebo je mrtvý a ožírají ho myši. Celou noc jsem se tím trápil a stěží jsem to mohl pustit z hlavy.

Ráno mi ale zvědavost nedala a vrátil jsem se na to místo, kde jsem odklidil toho chlápka. Na tom místě mne čekalo hrůzné překvapení, nikoho jsem nenašel. Plachta byla odhozená a popelnice někdo rozsypal. Vůbec se mi to nelíbilo, mohl mě už třeba udat na policii. Nečekal jsem ani vteřinu a postupně začal prohledávat okolí.

Ptal jsem se různých lidí, ale nedozvěděl jsem se kloudné odpovědi. Ten muž snad zmizel z povrchu zemského. Byl to vůbec člověk? Bylo to vůbec něco? Anebo to byla má představa? Koneckonců jsem se od té doby poučil a dával větší pozor na cestu, ovšem to zřejmě nebyl účel té bytosti. Ta událost měla někoho přesvědčit o mém svědomí, jestli jsem tak bezcitný a uteču z místa své hlouposti, či jsem lidumil a zavolám pomoc. Pokoušel jsem se ho zachránit, bohužel to nepomohlo, zkrátka jsem udělal chybu a mám pocit, že ten někdo mi to v budoucnu spočítá.