Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2015 (podzim) znělo Tajemný posel a jednalo se o vypravování odehrávající se ve středověku navazující na výchozí text

Píše se rok 1715 a na francouzském trůnu sedí Král Slunce.
Ludvík XIV. nebyl ohleduplný král. Zlaťáky z královské truhlice rozhazoval za flámy, markytánky, dobré víno, hudbu a především za značně drahé bály.
Zlata z královské pokladnice tak rychle ubývalo a jediným řešením, jak pokladnici zase naplnit, bylo zvýšit don gratuit. Za těchto časů, kdy se zemí otřásala chudoba, hlad a blížící se mor, lidé neměli z čeho platit daně. Krále Slunce to však nezajímalo. Lidé z posledních morků kostí dávali výběrčím don gratuit, vše co měli, ale nebylo to dost.
Když už Král Slunce viděl, že z těch ubohých poddaných nic nedostane, obrátil se na vyšší moc. Na samotného papeže Alexandra VII.
Nedostalo se mu však dobré odpovědi. Alexandr VII. královu žádost zamítl.

Zemi sužovala těžká chudoba. Mor se šířil bleskovou rychlostí a lidé ztráceli naději. Král Slunce si uvědomoval, že se jeho země rozpadá od základů.

Jednoho temného včera, kdy už Ludvík XIV. ulehl do své lóže, si vzpomněl na španělské dědictví. Truhlice plné diamantů, zlata, drahokamů a všeho, nač si člověk jen vzpomenul. Byl to dobrý plán, ale na jeho uskutečnění potřeboval peníze na vojsko. Jenže kde ty peníze mám vzít, říkal si.
Po dlouhém rozjímání král Slunce konečně usnul. Zdálo se mu o nekonečném bohatství, štěstí a slávě, když tu ho cosi silně ozářilo.
Bylo to jako nebeské světlo. Rozlívalo se všude a zároveň nikde. Bylo teplé, ale i chladné. Z tohoto světla měl Ludvík rozpolcené pocity.
Náhle však světlo ustálo a v královském pokoji se hned před francouzským oknem objevila postava v černé kápi.
"Kdo jsi?" zeptal se Ludvík vystrašeně.
Neznámá osoba klidným, až chladným tónem odpověděla: "Jsem ten, kdo ti přinesl boží zprávu."
Tajemná osoba odkryla kápi a světe div se, objevil se nádherný anděl s křídly ze zlata a bílým rouchem.
Ludvík nestačil zírat.
Anděl klidným hlasem promluvil: "Gabriel, jméno mé. Jsem archanděl pravdy a boží posel. Špatně jsi vedl tuto zem. Špatně jsi vedl svůj život. Lidé kvůli tobě umírají, nemáš cit pro lidskou duši ani život, v lásce máš obžerství, flámy a pýchu."
Ludvík hrůzou nemohl ani promluvit.
Archanděl však pokračoval: "Přišel jsem ti říct, že tvá vláda je u konce. Nedělej už nic, čeho bys před Bohem litoval. Toť vůle Boží."
Náhle zmizel. Král Slunce nemohl uvěřit. Přeci to nemůže být jeho konec. Podíval se na své ruce, které mu začaly černat. Měl strach. Věděl, že se jeho konec blíží. Věděl, že své hříchy už neodčiní.
Důstojně si lehl do své královské postele, nasadil si korunu a zavřel oči.

Na druhého dne, 1. září 1715, byl Král Ludvík XIV. nalezen mrtvý ve svém pokoji na následky gangrény.
Jeho jméno bylo však nesmrtelné a o králi Slunce se v učebnicích dočítáme dodnes.