Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jmenuji se Emanuel Hardy. Žiji v Německu na venkově spolu se svojí rodinou. Pracuji jako počítačový technik v Berlíně. Můj plat není nějak enormní, ani příliš směšný. Je dostačující pro mě a mou rodinu. Proč o mém platu mluvím? Jelikož mám něco málo našetřeno, rozhodl jsem se spolu s rodinou, že koupím menší vilu poblíž zámku Neuhoff. Netušil jsem však, jaké tajemství skrývá. Již zanedlouho jsem měl ovšem poznat "krásy" tohoto zámku i jeho okolí. Bylo to právě včera, co mi pošťák přinesl dopis, který mě velmi překvapil. Byl opatřen jakousi pečetí, nejspíše šlechtickou, a adresou našeho bydliště. Samozřejmě mě to nepřekvapilo, bydlíme totiž asi 500 metrů od zámku. Otevřel jsem dopis. Stálo tam, že nás jeho majitel zve na týdenní pobyt, jenž zahrnuje polopenzi, wellness a krásy tamního zámku. Skvělé, alespoň nebudu muset vymýšlet, kam s rodinou pojedeme...

Druhý den ráno začalo velké stěhování na zámek. Vzali jsme jen to nejnutnější, přeci jen máme domov téměř za rohem. Po poledni bylo vše naloženo v autě, a tak nás čekala asi desetiminutová cesta. Už před bránou nás vyčkával sluha a mávaje rukou nás pobízel k vjezdu do dvora. Majitel zámku měl pro nás vyhrazené parkoviště.
"Hmm, to je tedy milé uvítání," pronesla manželka, "a dokonce tu hraje i živá hudba!"
Ubytovali nás naproti pokoji ze 14. století, který byl samozřejmě zamčený. Ještě tu noc se mi v hlavě honily myšlenky, jak se do té komnaty dostat.

Následující den ráno po vydatné snídani a kratším výletu s mojí rodinou do přírody vidím po příchodu do zámecké zahrady mezi kameny, jež se povalovaly na zemi, zmačkaný kus papíru. Zavolal jsem manželku. Řekla, ať to nechám být. Přijeli jsme sem na dovolenou a ne abychom tu uklízeli. Sotva se otočila, tak se ale zmačkaný papírek ocitl v mé dlani. Našel jsem si čas a podíval se, co je na něm napsané. V tu ránu se mi objevil úsměv na tváři. Moje ústa nevydala hlásky, jaký to byl velkolepý objev. Na tom papírku byl nákres stroje času!

Musím se dostat do toho pokoje. Nejprve však ještě zajdu za majitelem, ale kde má vlastně svůj pokoj nebo kancelář? Zajdu tedy nejdříve za sluhou, jestli by mi nemohl říci něco o tom zamčeném pokoji. Ovšem vše popořadě. Samozřejmě začnu s pátráním, až co skončí naše dovolená zde na zámku.

Jak Hardy řekl, tak udělal.

Po návratu ze zámku oznámil Hardy své ženě, že bude celý týden na služební cestě v Berlíně. Jeho žena z toho nebyla jistojistě nadšená, ale alespoň mohla zůstat doma a trávit s dětmi více času. Hardy mezitím odjel, ale ne na služební cestu, nýbrž na zámek. Ano, na ten zámek, kde jeho rodina strávila týden dovolené jako jedna z mála rodin, které toto štěstí potká.
Jako první musel Hardy najít klíč k tomu pokoji a zjistit, jestlipak se v něm nachází onen stroj času. To bude senzace! V jeho mysli se rodily nápady, jak přesvědčit majitele zámku, aby mu prodal ten stroj. Zatím však nevěděl, jestli tam opravdu je. Zašel proto za sluhou, který právě naléval čaj ostatnímu služebnictvu.

"Promiňte, nevíte, kde najdu majitele?" zeptal jsem se ho.
"Inu, on tu teď není a ani nevím, kdy se vrátí."
"Majitel zámku vám nesděluje, kdy přijede?" opět se ho ptám.
"Ne, my ho vlastně ani pomalu neznáme," dořekl sluha, otočil se a odešel zpět do salónku.
"Divné, vážně divné. No, asi budu muset najít ten klíč sám..."

Hardy vyrazil tedy k tomu zamčenému pokoji a přitom měl divný pocit, proč se tu prochází jen tak bez dovolení a nikomu to nevadí?
Dveře záhadného pokoje byly krásně zdobené, ale chyběl tu kus dřevěného obložení. A ejhle! V mezeře je zasunutý klíč! Až podezřele jednoduché...

Hardy otevřel tajemné dveře, rozsvítil světlo a spatřil cosi pod plachtou. Opatrně ji nadzdvihl a štěstím div ten stroj nerozbil. Ano, stál tam stroj času! Sluha ovšem uviděl, že dveře jsou pootevřené. Přiběhl k pokoji a volá: "Pane, tohle mělo být překvapení, dejte tu plachtu zpět!"
Nevěděl, co říct.
"P-pane? To vy jste majitel tohoto zámku!"
Po těchto slovech upadl Hardy do bezvědomí. Probudila ho až jeho manželka v berlínské nemocnici...

"Nebudu se na tebe zlobit, že jsi mi lhal s tou služební cestou, teď jsi přeci majitel zámku!"
"Jak je to možné?" optal se Hardy manželky.
"Starý pan majitel byl tvůj prapředek a odkázal ti tento zámek. Pozval tě proto na týdenní dovolenou na svůj zámek, aby ti vše vysvětlil. Bohužel nečekaně zemřel na zástavu srdce. Bylo to všechno tak narychlo, že to sluha ponechal náhodě a nachystal vše tak, abys našel tvůj dárek od starého pána."
"A tím dárkem je ten stroj času, že?"
"Ano, je to tak...."

Hardy se poté přestěhoval na zámek a je jeho novým majitelem. Experimentuje s časem a miluje svoji rodinu.