Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Náhle zazvonilo u dveří. Následně se ozvalo klepání. Starou dámu to značně rozrušilo. Kdo to může být takhle v neděli odpoledne? Vždyť je to přece čas klidu a pohodlí. Zprvu byla rozhodnuta neotevřít, však zvědavost ji nakonec přemohla. Zvedla se a dobelhala ke vstupním dveřím. Jakmile je otevřela, spatřila svého syna a hnědovlasou ženu. Nestačila se ani nadechnout a syn už promluvil: "Drahá matko, můžeš nás pustit dovnitř, potřebujeme s tebou něco důležitého probrat..."
Matka chvíli civěla, střídavě na svého syna a na hnědovlásku. Byla docela v šoku. Vždyť tu ženu vůbec neznala a má ji nyní pustit do svého domu? To bude asi nějaký šprým, říkala si. Nicméně byla vychována ke slušnosti, a proto jim dovolila vejít, načež jim dala pokyn, aby se posadili do obývacího pokoje.

Všichni se docela rychle přemístili, jako by chtěli mít už všechno za sebou. Teprve až všichni usedli, syn začal svým vlídným hlasem povídat: "Matko, rád bych ti představil mou budoucí manželku Lorraine. Chtěli bychom se vzít co nejdříve. Doufáme, že dostaneme tvé požehnání."
Stará dáma na značnou chvíli oněměla. V hlavě jí proudily toky myšlenek - dalo by se říct dokonce řeky myšlenek. Co teď? Co teď udělat? Nechce přece ztratit svého jediného syna. Vychovala jej přece ona, nikdo jiný. Nikdo jiný na něho nemá nárok. Vždyť je ještě příliš mladý na ženění, posteskla si v duchu. Jedinou útěchou jí bylo, že se syn bez jejího svolení neožení. Tak moc dal syn na svou matku. Byli spojeni silným poutem rodiče a dítěte. A tady se nabízelo jedno řešení, které matce vyhovovalo: "Promiň, synu, ale nedovolím ti to. Máš ještě pěkný kus života před sebou. Nechci, aby ses vázal už tak mladý. Promiň, ale pro tuto chvíli říkám ne!"
Syn a Lorraine takovou reakci popravdě čekali. Avšak stále doufali, že matka jejich svatbu jednou povolí.

Jakmile snoubenci odešli, matka si prudce sedla do křesla a začala přemýšlet. Nepopírala, že Lorraine na ni udělala docela velký dojem, i když skoro ani nepromluvila, ale pořád si stála za svým rozhodnutím.
Dlouhou dobu se syn se svou milou u matky neukázal. Ticho, klid. Matka sice tušila, že něco nekalého přijde, ale nečekala, že to bude tak brzo.

Jedno odpoledne, kupodivu zase v neděli, se ozvalo od dveří prudké a vícečetné zvonění. Matka opět vstala a šla otevřít a zjistit, co kdo od ní potřebuje. Byla to Lorraine, ale ne ta veselá Lorraine, co tu byla zhruba před měsícem, nýbrž smutná a utrápená Lorraine. Takovou ji vůbec neznala. Samozřejmě ji pobídla, aby vstoupila a odložila si. Lorraine po celou dobu, co mluvila a vykládala své neštěstí, plakala.
"Ach, paní matko, stala se hrozná věc. Hurley si našel jinou. Už se se mnou nechce skoro vůbec stýkat. Ach, co mám dělat? Vyzkoušela jsem všechno, nic nezabralo. A proto jsem teď tady u vás. Vím, že Hurley na vás hodně dá. Zkuste mu promluvit do duše. On na vás určitě dá, musí! Jste má jediná naděje. Prosím!"
Matka Lorraine slíbila, že udělá, co je v jejích silách, avšak že nic nezaručuje.
Po prohození pár dalších slov Lorraine odešla. Matka opět prudce zasedla do křesla. Dělávala to vždy, když byla rozzlobená, vystresovaná nebo v zoufalství. Přemýšlela. Po chvilce rychle vstala a zamířila k telefonu. Volala svému synovi. Řekla mu, že potřebuje pomoci s nákupem, tak ať se staví zítra dopoledne.

Syn, nečekaje nic podlého, s radostí přišel. Avšak hned, jak matka zavřela hlavní dveře, aby je sousedi neslyšeli, začalo její kázání: "Hurley, proč to děláš té hodné dívce? Proč ji podvádíš s nějakou jinou? Co? Už se ti asi omrzela, že?"
Syn chtěl ustát nával otázek, a tak začal odpovídat: "Matko, Lorraine je pěkná, hodná dívka, ale začalo to mezi námi skřípat. Právě tehdy, jak jsme od tebe odešli s nepořízenou. Lorraine chtěla, abychom tě postupně přemlouvali, ale já jsem byl proti. Vím, jaká jsi, čím více tě přemlouvám, tím pravděpodobněji mě neuposlechneš. A to byl právě ten háček. Lorraine prostě doufala, že ta svatba půjde jako po másle, ale ona nešla, a potom následovaly hádky. To je důvod, proč jsme se odcizili..."
Po vyslechnutí matka znovu promluvila: "Ach, tak to je mi líto. Nechtěla jsem, abyste se rozešli. Lorraine se mi moc líbila. Ovšem myslela jsem, že jsi moc mladý na ženění. Ale nyní tě prosím, běž za ní a zkuste se usmířit. Vím, bude to těžké, ale zkus to překousnout. Mám Lorraine moc ráda, nechci ji ztratit. Uvědomila jsem si, že kdyby ses oženil, tak bych tě neztratila, naopak - získala bych snad v budoucnu vnoučata. Prosím, vrať se k ní. Moc tě o to žádám. Teď bych ti svatbu povolila, ale jedině s Lorraine, ne se žádnou jinou."
Syn slíbil, že se o to pokusí. Svěřil se, že ji má stále rád, ale osud jim nepřál, tak proto se rozešli...
Po další půlhodince se syn rozhodl odejít. Matka se ho ještě optala, kde teď bydlí. Dostalo se jí odpovědi že v hotelu. Poté se matka se synem objali a rozloučili.

Matka se znovu přemístila do svého křesla, aby mohla plně přemýšlet nad Hurleym a Lorraine. Velice doufala, že se jejich rozpory ustálí a opět se dají dohromady, avšak po několika minutách si sama sobě řekla: "Bude to velmi těžké."

V tutéž dobu zaklepal Hurley na dveře jednoho bytu. Po pár okamžicích se otevřely a stála v nich Lorraine. Hurley rychle a šťastně promluvil: "Lorraine, máme to v kapse. Skočila na to. Teď by nám už svatbu povolila!"
Hnědovláska radostí bez sebe skočila po Hurleym a políbila ho...