Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Světlo, které pronikalo do kaple, teď utvořilo zářivý obrys okolo temné siluety. Muž v černé kápi překročil práh a se zbožnou úctou se rozhlédl po kostele. Svižným, dlouhým krokem došel k oltáři, sundal si kapuci a poklekl na levé koleno. Sepjal ruce, sklonil hlavu a tlumeně odříkával modlitbu, již se už jako malý naučil. Pak vstal, vrhl na oltář poslední pohled a s tichým: "Budiž nám Bůh nápomocen!" se otočil k odchodu.
Vyšel na dlážděnou cestu vinoucí se mezi domy. Hvízdl na prsty a už sledoval klusajícího hřebce. Vyšvihl se do sedla, upravil si plášť, opasek s mečem posunul na bok, aby mu nepřekážel při jízdě, a vyrazil k branám hradiště. Pobídl koně do klusu nechávaje za sebou hradiště, předhradí plné kupců s kožešinami i podhradí páchnoucí dobytkem a laciným pivem. Jel dlouho, přejel planiny a oblast jezer a bažin, až konečně vjel do hustého lesa. Začalo se stmívat. Sesedl, odsedlal koně a uvelebil se na napadaném listí.
Mezi lidmi o tomto lese kolovaly historky plné černé magie, démonů a nestvůr. "V pověstech je i pravda," pomyslel si posměšně muž. Nepřišel sem dobrovolně. Ne, byl sem poslán, aby splnil úkol...
Nastala noc a lesem se rozezvučelo vytí vlků. Vstal, sesbíral zbytek svých zbraní a odešel směrem do nitra hvozdu. Ruku na jílci meče; blížil se k mýtině v srdci lesa. Ukryl se v roští a čekal pozorujíce obětní oltář. V tom na mýtinu vkročilo devět postav zahalených v černých pláštích. Osoby, lidské i nelidské, přistoupily k oltáři.
Když na obětní desku pokládali smýkajícího se člověka s kápí přes hlavy, vyskočil zpoza roští a vyšel na mýtinu.
"Hraješ si tu na Boha, Galene?" zavrčel na postavu držící dlouhou pozlacenou dýku. Galen sebou při zvuku melodického hlasu trhl.
"Ty?!" zasyčel pak a ušklíbl se, přičemž ve tmě zasvítily dva dlouhé, ostré špičáky.
"Tentokrát nevyvázneš živý, Strážce!"
"Možná ne, ale ona ano!" ukázal na dívku ležící na obětní desce. Upír se rozesmál a vrhl se vpřed. Strážce vytáhl dvouruční meč pokovaný stříbrem a zaujal bojovou pozici.
Ohně plály, stříbrná čepel zpívala píseň smrti, těla se míhala v divokém tanci přežití. Meč kovaný stříbrem konal svou práci, Strážce byl oproti upírům vždy o krok napřed, ale záludné útoky protivníků nebraly konce, lidské síly naopak.
Kruh se stahoval okolo osamocené postavy; myšlenky na útěk; v očích zoufalství míchané s hrdou pýchou válečníka; poslední naděje... Temné pohledy; obětní nůž.
Upadl v nemilost bohů...