Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zmožený troll kráčel potemnělou ulicí. Právě se vracel z úspěšného večerního lovu. Konečně se po několika týdnech hladovění dosyta nají. Jeho obětí se stal černovlasý klučina ze sousedství, na něhož čekala budoucnost skvělého beatboxera, ale trollí hlad byl neúprosný a klučinův sen se rozplynul jak obláček dýmu (vyhasl společně s jeho životem).

Troll byl celý zesláblý hlady a bitva s chlapcem, kterou před chvílí svedl a při které chlapce úspěšně roztrhal na kousky, mu také na síle nepřidávala. Chlapcovy hnáty, jež měl přehozeny přes rameno, mu připadaly těžší a těžší. Přehodil si je přes druhé rameno, hlasitě povzdychl a vydal se směrem ke starému mostu, kde se před časem usídlil.

Ačkoliv už tak byla noc dost temná, bylo možné si povšimnout, že nebe potemnělo ještě více a na zem začaly dopadat první dešťové kapky. Troll obrátil svoji obří hlavu k obloze, vydal ze sebe divý zvířecí skřek, stiskl chlapcovy hnáty pevněji a zrychlil tempo.

Jeho mohutné tělo se z posledních sil dopotácelo až ke starému mostu. Déšť společně s bouřkou mezitím vypukly v plné parádě. Troll věděl, že se musí dostat pod most co nejrychleji, aby mu jeho kořist nezmokvala, to pak není ta pravá a chutná potrava vítězů!

Bouřka zuřila čím dál tím více - lítý boj přírodních živlů sváděný se samotnou matkou Zemí. Trollovi se konečně podařilo dostat se do vlídnějších prostor pod obřím mostem.
Shodil ze sebe na zem deštěm nasáklé a stále krvácející hnáty a sám se svalil vedle nich. Konečně se jeho mohutnému a unavenému tělu dostane trochu odpočinku, jenž po týdnech neúspěšného nahánění kořistí tolik potřebuje. Chvíli jen tak v klidu ležel a jediné, co přerušovalo hrobové ticho, které v klidném prostředí pod mostem vládlo, bylo jeho hlučné sípavé dýchání. Sledoval, jak se mu s každým nadechnutím nadouvá obří zvířecí hrudník plný škrábanců, jež získal v bojích se svými oběťmi, které nakonec tento zápas o holý život prohrály. Jak již jednou bylo řečeno, trollí hlad je neúprosný a nad trollem není možné zvítězit.

Přestal sledovat svůj hrudník a spočinul pohledem na pod mostem plynoucí řeku. Ta za normálního počasí bývá rozzuřená, ale teď jako by byla vyloženě naštvaná. Silný proud strhával vše, co mu přišlo do cesty, s ničím se nepáral. Zvláštní, že i přesto prostředí pod mostem působilo klidným a tichým dojmem.

Troll sledoval tento neúprosný boj živlů, kde voda byla jasným vítězem a smetené věci poraženými. Vzpomněl si na své oběti a přirovnával sebe k vodě, také ho zatím nic nedokázalo zastavit. Tento fakt mu dodal větší pocit sebejistoty, popadl zakrvácenou hnátu a s chutí se do ní zakousl. Hmmm, slastná chuť dalšího vítězství.

Troll se spokojeně oblizoval, sliny a krev mu stékaly po tvářích a ani si nevšiml, že se řeka i nadále nenápadně rozšiřuje a pohlcuje do sebe další věci. Stále si vychutnával skvělou chuť už pomalu tuhnoucích končetin, zatímco řeka se stále rozrůstala. Nepochopil, že přišla povodeň, tak byl do své kořisti zažrán...

Nejdřív řeka oblizovala trollovy nohy, potom se posunula ještě výš, až se dostala ke stěnám mostu. Troll jako by o tom ani nevěděl, vyrval z hnáty další cár lahodného masa a dál si spokojeně žvýkal. Připadal si nezničitelný!

Silný proud řeky olizoval stěny mostu z obou stran. Most byl starý a tudíž bylo dost možné, že tento útok divokých živlů nemusí ustát. Boj s živly je vždy marný a není možné zvítězit, zvláště, když nemůžete utéct - což most opravdu nemohl. Zato troll ano, jenže to by nesměl žrát ty své pracně ukořistěné hnáty! Nemůže přeci utíkat a žrát zároveň! Vždyť je takovou dobu bez jídla! Jasně, že hnáty mají teď přednost, i přestože mostu hrozí zřícení a tudíž trollovi jistá smrt.
To trolla nezajímalo nebo to možná jen nechápal (trollí mozek totiž nebyl stvořen k chápání, ale k vnímání primitivních zvířecích pudů), žrádlo je prostě žrádlo a to má u hladového trolla vždy přednost!

Most se pomalu začal řítit. Nejprve se podemlely stěny a pak se zřítil celý. Řeka jako vítěz plynula dál svojí cestou. Nezkrotná a neúprosně krutá vládkyně všech živlů!

A troll? Ten šťastně zahynul s nedožvýkaným soustem hnáty ve své zvířecí nenasytné tlamě. Nakonec byl tento doposud neporažený titán přece jen poražen! A čím? Ne řekou, ani mostem, ale vlastní hloupostí a neschopností zachránit se. Vždyť pud zachovat sebe samého mají i ta nejprimitivnější zvířata! Ale toto byl holt jenom troll. Snad nám ho nebude líto...