- povídka/líčení
Sedíš u stolu. V místnosti je naprostá tma a hrobové ticho. Přemýšlíš o životě a smrti. Napadají tě hrůzné myšlenky a nejkrvavější scény, jaké si dokáže tvůj mozek představit. Pořád je naprostá tma, jen měsíc slabě ozařuje prostor kolem okna. Je úplněk. Půl dvanácté, chce se ti strašně spát. Hlava ti pomalu padá na stůl. Venku něco zaškrábalo na dveře. Unavená mysl ti trochu zbystřela. Ticho. Zvolna se vracíš do stavu polospánku. Opět zaškrábání na dveře. Mozek se ti přesouvá k předchozím myšlenkám. "Je to větev? Soused? Nebo snad nějaký vrah?" Přepadá tě slabá panika. Opět ono zaškrábání. Myšlenky ti výří hlavou jako o závod. "Musím se tam jít podívat. NE! Co když je tam nějakej maniak!" zkoušíš se soustředit na něco pěkného, co tě rozptýlí. "Loňský lyžák... Franta měl otevřenou zlomeninu. SAKRA! Tyhle myšlenky teď nepotřebuju." Nic se ti nedaří. "Letošní prázdniny... Petra ze zabila pádem ze střechy. KURVA! Co se to děje?" Pokoušíš se zahnat černé myšlenky. Opět se ozve zaškrábání na dveře. Pomalu se zvedáš. Našel jsi v sobě odvahu a jdeš se podívat, co se děje. Pomalu otvíráš. Nic. Vycházíš před dům. Nic. "Asi jsem tak vospalej, že mám slyšiny." Otáčíš se. Chceš se vrátit domů. Dveře jsou zamčené. Opět na ně něco zaškrábalo. Zevnitř. Vlastní strach tě sevřel do svěráku. Panika ti prostupuje celým tělem. Napadá tě, že zkusíš zadní vchod. Otáčíš se. "SAKRA!" Přímo před tebou se houpe utržená lidská hlava. Kape z ní krev. Není jí vidět do obličeje. Lopatkou ze zábradlí ji otáčíš. "Proboha!" Koukáš se do vlastní tváře. Vyděšený pohled se do tebe zarývá jako kopí. Upadla na zem. Roztříštila se o dlaždičky. Slabě tě ohodila krev. S hrůzou ve tváři utíkáš k zadnímu vchodu. Klopýtáš v zahradě o drny trávy. Udýchaně dorážíš ke dveřím. Zamčeno. Hledáš klíč v "tajné skrýši". Nic. Na ruce máš tmavou krev. Tiše kape na dlaždice. Otáčíš se. Chceš běžet někam pryč. Před tebou se na zemi objevilo tělo bez hlavy. Zakopáváš o něj. Padáš k zemi. Nějaká ruka tě drží za nohu. Koukáš na ono tělo. V levé paži třímá lopatku, pravou tě drží za nohu. Snažíš se jí skopnout. Nejde to. Zvedá ruku s lopatkou. Pořád se snažíš. Příšerná bolest. Na okamžik se ti zatmělo před očima. Lopatka probodla botu a zajela ti do chodidla. Bolest vymrštila nohu do výšky. Sevření povolilo. Zvedáš se a běžíš pryč. Noha příšerně bolí. Kulháš. Něco tě svědí na hlavě. Prohrabuješ si vlasy. Na ruce máš krev. Něco teplého cítíš na čele. Krev ti zalila levé oko. Pořád běžíš. Někdo ti funí za zády. Slyšíš těžké dupání. Zrychluješ. Napadá tě, že se zkusíš schovat u sousedů. Padáš na zem. Bolest v noze je silnější a silnější. Dupot se přibližuje. Někdo něco křičí. Nerozumíš. Zvedáš se a běžíš dál. Konečně nějaký barák. Přibíháš ke dveřím. Dusot je stále silnější. Klepeš a zvoníš. Nic. Bušíš na dveře jako zběsilý. Nic. Zkoušíš kliku. Je otevřeno. Vbíháš dovnitř. Tma. Ticho. Zamykáš za sebou. Pomalu jdeš kupředu. Nahoře něco křuplo. Díváš se tím směrem. Na hlavu ti spadla tvá nejlepší přítelkyně. Klesáte k zemi. Válí se po tobě. Něco jí kouká z hrudi. Dřevěný kolík. Otáčí se a chytá tě kolem krku. Něco šeptá. Není jí rozumět. Její hlava uvolněně padla na zem. Je mrtvá. Pořád tě pevně drží kolem krku. Nemůžeš se jí zbavit. Pomalu ti dochází kyslík. Mlátíš jí vší silou do rukou. Nic. Zkoušíš lopatku, kterou pořád držíš. Sekáš jako maniak. Maso a krev lítá kolem. Sevření nepovoluje. Svět ti tmavne před očima. Pořád mlátíš. Nic. Lopatka ti sama padá z ruky. Někdo kope do dveří. Před očima máš naprostou tmu. Nic neslyšíš. Uplynula vteřina. Dvě. Pohled se ti náhle rozjasnil. Krásně slyšíš. Někdo kope do dveří. Nemůžeš dýchat. Nijak ti to nevadí. Vůbec necítíš tělo. Nemůžeš s ničím pohnout. Máš jen zrak a sluch. Simona tě stále drží za krk. Její bezvládné tělo leží na tvém. Někdo kope do dveří. Snažíš se zaměřit pohled tím směrem. Nejde to. Nemůžeš pohnout očima. Dveře se náhle rozlétly. Stojí v nich tvůj otec. Vrhá se k tobě. Slzy v očích. "Proč jsem neběžel rychleji. Bože. Synáčku." Odložil Simonu vedle na podlahu. Jemně ti zavřel oči. Nic nevidíš. Tma. Všude tma. Nekonečná tma. Slyšíš jak někoho odtahuje. Zřejmě tebe. Nic necítíš. Jen slyšíš. O všem přemýšlíš. Co se to děje?...
...Jsem mrtvý. Jsem mrtvý a zůstal jsem uvězněn ve svém těle. Co se stalo? Proč? Slyším, jak pohřebáci žertují o mé přítelkyni. Prasata. Pak mě odvezli...
...Největším zážitkem byl pohřeb. Poslední květiny. Hlína. Ticho. Hlava plná myšlenek. Všude ticho. Tma. Ticho...
