Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Objala jsem jej. Asi ho to bolelo víc, než jsem si kdy dokázala představit.
"Ta černá ti sluší," zašeptal mi do ucha. Pousmála jsem se, ale mě ani jemu nezmizely slzy z obličeje. Vzal mou hlavu do dlaní a dlouze se mi zakoukal do očí: "Neměj strach, zvládnu to. Za měsíc se vrátím. Budeš mi chybět." Pak mě políbil na tvář a odešel.

Nebyl to měsíc, byla to věčnost. Vůbec mě nenapadlo, že by mi mohl někdy tolik chybět. Za celý měsíc se na mé tváři neobjevila radost. Přišlo mi, jako bych skoro nežila. Z ničeho jsem neměla radost. Vůbec z ničeho. Přes to všechno se ale přibližoval den jeho návratu.

"I've been around the World in the pouring rain..." ozvalo se moje vyzvánění. Rychle jsem se zvedla z postele a běžela pro mobil. Na displeji jsem viděla jeho jméno. S nadšením jsem to zvedla.
"Ahoj!" řekla jsem nadšeně.
"Ahoj Baruško," odpověděl mi, "vracíme se domů. Hrozně jsi mi chyběla. Copak děláš zítra?"
Srdce mi bušilo. "Ty mě taky. Můžu tě vidět?" skákala jsem radostí po pokoji.
"Na zítřejších dvacet čtyři hodin jsi moje, jo?"
Byla jsem opravdu šťastná. "V kolik a kde?" zeptala jsem se.
"Vyzvednu si tě v noci. Připrav se." Oba jsme se zasmáli.
"Zbožňuju tě!"
"I já tebe. Uvidíme se zítra," řekl radostně a zavěsil.
Usínala jsem s krásným pocitem. S pocitem radosti.

Zbývalo už jenom pět minut. Už jenom pět minut a zase uvidím ten jeho krásný úsměv. Přestala jsem se soustředit na čas. Jenom jsem čekala. V tu chvíli mě zezadu někdo pevně objal a políbil na tvář. Pak mě na chvilku pustil, abych se mohla otočit a obejmout ho normálně. Nechtěla jsem ho pustit, ani on mě. Přesto jsme se ale po chvilce odpoutali a už se jenom drželi za ruce. Všechno měl parádně naplánované. Celý den jsme si užívali radosti a vzájemné společnosti.

Nejkrásnější část nás ale teprve čekala - večer. Asi hodinu poté, co jsme se najedli, vyrazili jsme do klubu. Nikdy jsem nepila tolik jako tentokrát a nikdy ne takhle tvrdý alkohol. Přes to všechno jsem já i on zůstávali při smyslech. Při tanci jsme nejspíš vypadali příšerně, ale tolik legrace jsme si nikdy neužili. Navzájem jsme se dotýkali. Naše rty se setkávaly častěji a častěji.
Někdy kolem půl třetí jsme uznali, že už je trochu pozdě a pomalu jsme odcházeli. Vzal mě kolem pasu. Přece jenom jsem měla trochu upito, a tak jsem spoléhala na to, že domů trefí on. Tiskl si mě pořád víc a víc k tělu. Nebylo pro mě úplným překvapením, když jsme vešli do jeho baráku.

Položil mě na svou postel.
"Chceš už jít spát?" zeptal se a posadil se vedle mě.
"A ty?" zeptala jsem se šeptem a posadila se na posteli, zatímco záda jsem měla opřená o zeď. Přisunul se ke mně. Položila jsem si na jeho rameno hlavu. Políbil mě do vlasů. Potom zapletl svoje prsty do těch mých. Pousmála jsem se a zvedla hlavu z jeho ramene.
Podíval se na mě a usmál se: "Můžu ti dát pusu."
Nevím, jestli to byla otázka, ale v tu chvíli nešlo říct ne.
Podívala jsem se na jeho rty. Přiblížil svůj obličej k mému. Srdce mi bušilo čím dál rychleji. Něžně mě políbil. Nedokázala jsem mu odolat. Vzal mou hlavu do dlaní a začal mě líbat. Pokračoval s líbáním na krku. Začala jsem mu rozepínat knoflíky od košile. Jeden po druhém. Trochu se mi třásly ruce. Pousmál se, když to viděl. Zase propletl svoje prsty mezi mé.
"Neboj se," zašeptal se smíchem a přetáhl si košili přes hlavu. Políbila jsem ho na krk. Chtěla jsem být co nejblíž u něj. Zajel mi rukou pod tričko. Jeho ruka byla příjemně teplá. Nijak jsem se nebránila, neměla jsem důvod. Opatrně mi tričko sundal. Za chvíli už jsem ležela na posteli a on na mě. Líbal mě na krku a pokračoval níž a níž. S mými kalhotami neměl žádný problém, zatímco já bych svýma roztřesenýma rukama nedokázala rozepnout ani jeho zip. Byl opravdu něžný. Nejspíš věděl, že to prožiji poprvé, zatímco u něj byla vidět aspoň malá zkušenost.

Ten pocit nejde popsat. Byla to krása. Byl to ohňostroj. Milovala jsem ho víc než kdy jindy.