Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Norman se nyní nacházel ve spletité situaci. V archivu, kde je nyní uzavřen, se od dveří pomalu začal šinout žhavý oheň. Nacházelo se zde jediné malé okno, do kterého by se nikdo nevešel, ani Norman, přesto to byla jediná cesta ven, jinak by tu uhořel. Shodil tedy několik polic s dokumenty, aby oheň pozdržel a pár důležitých si vzal k sobě. Otevřel okno a pokusil se vylézt ven. Hrozilo, že uvízne v okně, už cítil, jak mu žhavé plameny lížou boty, naštěstí kolem šel někdo a pomohl mu z těsného okýnka vylézt. Chvíli nato plameny šlehaly až z okna. Ještěže si Norman udržoval fyzičku a váhu, byl by shořel na uhel. Zachránil ho takový stařík, jenž se ho ujal a pověděl mu všechno o zdejší vesnici. Ví moc dobře o tom, co se tady děje a kdo měl zájem na vyšetřované smrti, starosta na žádné dovolené není. Zednáři se scházejí v noci v takové skále, kde pořádají různé rituály, jejich řev se ozývá celou vesnicí a často u vesnice stojí jakési auto patřící člověku, který zmizel. Místní policie z nedalekého městečka to vyšetřovala, ale venkovský strážník těžko porozumí zednářskému jazyku, na nic nepřišli a ani oni sami zednáři nepředpokládali, že se najde někdo, kdo je vyluští, a přece se našel a musel za to zaplatit. Norman tedy požádal staříka o telefon, ale ten jen zakýval hlavou, načež Normanovi prozradil, že nejbližší telefon je na stanici v jiném městečku, v Lostu žádný nemají. Poprosil tedy staříka, aby jej tam zavezl. Souhlasil, nasedli do vozu, stařík si sedl dozadu, vepředu se mu prý dělá zle a odjeli z vesnice. Normana překvapilo, že na ulicích nikdo vůbec není, jenže než si to stačil uvědomit, ucítil zezadu ránu do týlu, někdo ho praštil, načež upadl do bezvědomí.

Probral se až o mnoho hodin později, avšak neviděl vůbec nic, přes hlavu měl černý pytel. Jen slyšel kroky, jako když se řadí vojáci. Poté to ustalo a jedny kroky se počaly blížit k Normanovi, následně mu někdo odňal pytel a před sebou se mu rázem zjevil strašný obraz. Klečel v kruhu, který byl sestaven z postav zabalených v temném hábitu pouze s očima viditelnými, každý z nich držel svíčku, avšak za ně nebylo vůbec vidět, jako by to bylo hodně hluboko v podzemí. Postava, která mu odňala pytel, stála vedle něj a pichlavýma černýma očima se na něj podívala. Norman poznal, že ty oči mu jsou povědomé, znal je. Připomínaly mu McKinleyho. Aby se Norman přesvědčil, zda je to opravdu on, skočil na něho, čímž ho povalil a sundal mu kápi. Byl to on! Norman vůbec ničemu nerozuměl, co to všechno znamená!?

McKinley se pak postavil a zhroucenému Normanovi vše vysvětlil. Unesli ho z jeho zámku a odvezli ho sem, do Lostu, do skal za vesnicí. Zde se seznámil se všemi zednáři, Normanovi potvrdil, že ten zednářský spolek, jak o něm četl v archívu, skutečně existuje, i kdo mu velí. Zednáři se skládají většinou z pohřešovaných osob, zkrátka těch, které unesli a tady je přesvědčili, jak moc jsou pro zednáře potřební. Někteří tu byli už pár let. Ovšem ti, kteří se stále bránili a nenechali si "vymýt" mozek, skončili jako Clinton z případu Ztráta paměti. McKinley tak nechtěl skončit a naopak členství v zednářském spolku bral jako příležitost, zajímal se o něj, a možná i proto se dal na kriminalistiku, aby byl něčím významným a neobyčejným, jako byl Sherlock Holmes. Ten zednářský spolek byl jeho snem, už z něj nechtěl odejít, leč Norman byl jiného názoru. Chtěl všechny zednáře odsud odvést a jejich velitele zatknout. Tady v podzemí jsou jiní, ale nahoře by byli zase jako dřív. Avšak McKinley toho názoru nebyl, nesouhlasil s Normanem, byl pro něho přítěží, leč nedovedl ho zabít. Proto se moc zlobil, když ho nějaký zednář chtěl zaživa upálit, ovsem normální se vrátit nemohl, jinak by vše prozradil, to moc dobře oba věděli. Norman poznal, že skončil, s McKinleym už nehne a sám na všechny zednáře nevyzraje a jako blázen skončit nechce. Rázem tedy vstal a vběhl mezi zednáře a vytrhl jim z ruky svícny, jež převrhl na oblečení a počal po místnosti pobíhat, zednáři se ho snažili uhasit svými hábity, ale vždy je odrazil. Běžel kolem dokola tak dlouho, dokud mohl, ale nakonec oheň uhasl a on stále žil, jen byl trochu popálený. Když McKinley viděl, co způsobil, že se jeho přítel chtěl zabít, znechutil si sám sebe. To není on! Starý McKinley byl vždy pro čistý rozum a snažil se chránit, než škodit. Rozhodl se, že udělá to, co chtěl Norman. Spolu s ještě jedním zednářem ho odvlekli do takzvané "vymývárny", kde z nechtěných udělají blázny. McKinley zde zednáře zpacifikoval a "vymyl" mu speciálním přístrojem mozek, pak osvobodil Normana a převlékl se za něj. Zednáře zabalili do černého koberce. Společně pak vyšli ven bez nejmenšího podezření zednářů a odjeli z Lostu. Norman nemluvil a byl trochu zraněný, a trošku byl naštvaný na McKinleyho, že mu trvalo takovou dobu, než dostal rozum. Zednáře odvezli na blízkou policejní stanici a zavolali do Londýna, aby nahlásili, kde se celá ta skupina ukrývá. Část zednářů zatkli a pár, jak tvrdil Norman, dostalo na vzduchu rozum a vrátili se k rodinám a ke své práci. Ty největší šéfové dostali trest smrti, včetně starosty i onoho dědy.

Norman se rozhodl skoncovat se svým řemeslem, zjistil, že beztak to byla všechno McKinleyho práce a on sám byl mizerný policista, odešel tedy do penze a konečně si našel čas na svůj dlouho odkládaný koníček - rybaření.

McKinley se rozhodl odjet konečně na cestu do Evropy, nyní na to bude mít čas, neboť s kriminalistikou už také skončil, protože mu vše prostě přerostlo přes hlavu.

Tak tedy skončil poslední McKinleyho případ, jehož byl sám obětí. A naštěstí pro něj už ho v životě netrápily ty podivné sny, které ho tak moc ovlivnily.