Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho dne se po obloze proháněl vánek. Poletoval sem a tam nad poli a loukami, aby se ještě, než odletí na zimu do hor, rozloučil s čarokrásnou podzimní krajinou. Vánek si v ten den prostě chtěl jen zaskotačit a pohrát s padajícími červenými a zlatavě-hnědými listy stromů, naposled v tomto roce pohladit předbíhající se vlnky v potoce, koruny stromů a právě kvetoucí, podzimními barvami zářící, chryzantémy a jiřiny. Blížil se podzim a to pro vánek znamenalo, že zakrátko bude muset odletět do hor a přenechat vládu nad přírodou svému mnohem staršímu a statnějšímu bratru vichru.
A proto si jen tak poletoval, skotačil. A ani si nevšiml, že poblíž se už vichr spolu s mraky chystá převzít vládu nad přírodou. A tak se nechtěně srazil s bratrem vichrem. Vichr rozzlobeně křikl:
"Uhni mi z cesty! Ty zde nemáš už co dělat."
"Promiň mi vichře, chtěl jsem se před zimou ještě jednou proletět tak krásnou přírodou," řekl vánek omluvně. Ale vichr nebyl zrovna v nejlepší náladě.
"To mne vůbec nezajímá. Jsem silnější a větší než ty, a proto jsi měl dávat pozor a měl jsi mi uhnout!" tak o sobě smýšlel vichr a vánek odpověděl:
"Dovolím si s tebou můj bratře nesouhlasit. Možná jsi větší, ale to neznamená, že musíš být i silnější."
"To rozhodně jsem," opět křikl vichr a nechtěl ustoupit ze svého.
Vichr se s vánkem nějakou dobu hádaly. Nakonec tedy vánek povídá:
"Víš ty co Vichře, nebudeme se spolu hádat. Raději změřme své síly, a tak se prokáže, který z nás je silnější".
Vichr sice s nelibostí, ale přece jenom nakonec souhlasil.
"Tak tedy změřme své síly. Ale jakpak chceš ty slabý a malý vánek měřit síly s takovým obrem a silákem jako jsem já?"
Vánek chvíli přemýšlel, pak se podíval dolů do krajiny. Jak tak kouká, vidí, že dole po cestě jde stařík oděný do kabátku s kožešinovým límcem a na hlavě čapka. Tu ho napadla spásná myšlenka.
"Vidíš tam dole toho staříka v tom kabátě s kožešinovým límcem a čapkou, co jde po cestě?"
"Ano, vidím," odpověděl vichr.
"Tak tedy, oba budeme foukat a kterému z nás se povede staříkovi sfouknout jeho čapku a kabát, ten vyhrál a dokázal, že je silnější. Souhlasíš vichře?"
"Souhlasím,"vichr na to. "Ale který z nás bude foukat jako první?"
"Foukej ty vichře. Jsi mnohem větší a silnější a chtěl jsi přece, abych ti jako silnějšímu ustoupil. Tak tedy ty se jako první pokus svléct staříkovi jeho kabát a čapku."
Vichr se nadechl a foukl na staříka. Přitom mu sfoukl čapku, ale kabát nesfoukl. Stařík zvedl sfouknutou čapku ze země a opět si ji nasadil na hlavu. Na kabátě zapnul více knoflíků a pokračoval ve své cestě dále. Vichr se nadechl podruhé. Tentokrát zafoukal mnohem silněji. Opět sfoukl staříkovi jeho čepici, ale kabát se mu sfouknout nepovedlo. Stařík znova zvedl čepici, schoval si ji do kapsy kabátu.
Zapnul všechny knoflíky na kabátě, zvedl kožešinový límec až k uším a ještě pevněji si přitiskl kabát k tělu a opět pokračoval dál ve své cestě.
To už se vichr začínal zlobit. Nadechl se potřetí a foukl takovou silou, že stařík sotva udržel na nohou. Ale ani tentokrát se vichru nepodařilo staříkovi sfouknout kabát. Vichr rozhněvaně i zklamaně zároveň řekl:
"Teď jsi na řadě ty vánku!"
I vánek se nadechl. Ne však vší silou, ale jenom zlehka a foukl slabě. Tu stařík ucítil na tváři jemný, teplý vánek. Stařík si proto shrnul kožešinový límec z uší a pokračoval dále. Vánek se nadechl podruhé. Teď však foukl o něco slaběji než poprvé. Když stařík opět ucítil vlahý, teplý vánek na tváři, začalo mu být teplo a proto rozepnul svůj kabát.
A když vánek foukl potřetí a mnohem slaběji než poprvé a podruhé, to už staříkovi začalo být vedro. Proto si sundal kabát, přehodil jej přes ruku, ale to už se blížil ke svému rodnému městu.
Ačkoliv nerad musel zahanbený vichr přiznat svou porážku.
"Musím uznat vánku, že tělesná síla a velikost ještě nemusí znamenat prvenství a vítězství. I malý může zvítězit svou moudrostí."
Vichr chytřejší o tuto moudrost se dál věnoval své práci a vánek odletěl skotačit nad pole a louky. Vichr a vánek se nakonec rozešly v dobrém.