Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Do zamlžené krajiny, z níž byly vidět jen počáteční jehličnaté stromy u silnice, přijížděl autobus plný turistů. Vlastně to byla jen jedna skupina, která mířila do hor, do chaty, která žila jen sama pro sebe a tím vzbuzovala onu romantiku, jež se v kosmopolitním městě nemůže naskytnout.

Když autobus dojel k chatě, vystoupili z něho nadšení cestovatelé, kteří vyprávěli svým přátelům o tom, co vše tady podniknou a jak se těší na chvíli, kdy se mlha rozplyne. Spolu s nimi vystoupila i dívka kolem dvacítky, nepatřila do skupiny, řidič ji vzal jako stopařku a ona se mezitím skamarádila s jednou ženou, která jí umožnila, aby s ní byla na pokoji. Personál chaty o její přítomnosti nevěděl, oficiálně tam nebyla. Dívka se přesto ale nechovala nějak introvertně, spíš se snažila, aby si jí každý všiml svým vystupováním i chováním. Ženám sdělovala své zkušenosti z milostných vztahů a mladým mužům se posmívala, jací to jsou chudáci. Personál ji přesto nepodezříval, že je černým hostem.

Ten večer hostinský pro veselejší atmosféru vytáhl z komůrky svou starou kytaru a zahrál na ní jednu z tatranských folkových písní. Lidé byli zklamání, že se mlha nerozplývá, a tak je takhle aspoň rozveselil. Ona dívka sledovala hostinského se zaujetím, píseň ji moc zaujala. Ani nevěnovala pozornost tomu, že se její kamarádka chystá odejít do pokoje, a tak dívku trochu pošťouchla, aby šla s ní, jenže ta se rychle otočila a svrhla na sebe kávu. Žena se jí omlouvala, dívka beze slova odešla na záchody. Ten večer už ji nikdo z chaty neviděl, nejspíš se někde zdržela a do pokoje té ženy dorazila až po půlnoci.

Ráno se nasnídala, ale moc nemluvila, jako by po tom včerejším incidentu ztratila náladu. Pak se rozloučila s tou ženou a řekla, že přijde až na oběd, že jde na procházku. Byla na ní znát nervozita. Jenomže z procházky se už nikdy nevrátila. A když se v ten den odpoledne konečně mlha rozplynula, uviděli turisté z chaty z lanovky dole na kamenech onu dívku. To, v jaké ležela pozici, tedy hlavou dolů a s roztaženýma nohama, mohlo svědčit jen o jednom - byla mrtvá a se vší pravděpodobností před tím i znásilněna.

Jakmile dorazila policie na místo, začala všechny vyslýchat, personál chaty i turisty, ale nic moc nezjistila. Horší bylo, že chyběl i motiv. Jednoho policistu napadlo, že vrah mohl přijet z města, kde dívka bydlela. Poté přišli na jejího bývalého partnera, se kterým se těsně před odjezdem rozešla, ale též mu nic nedokázali. Celé dny po rozchodu prý byl doma a ani jednou nevylezl. Policie zatím případ odložila na neurčito.

Po pár letech na místo činu dorazili filmaři a počali onu vraždu natáčet tak, jak to bylo, tedy i s domnělým vrahem, jejím bývalým partnerem, kterého hrál dvojník. Personál byl původní a často se mezi sebou dostávali do rozporu, jak se věci udály, nicméně protokol, který měl režisér prostudovaný, mluvil jasně, pokud už tehdy někdo nelhal.

Když režisér film dotočil, odjel. Po pár týdnech se konala premiéra tohoto snímku s názvem: "Vrah přijde do kina". Režisér trochu doufal, že se tam skutečný vrah ukáže a bude z toho až reálného popisu sledu událostí svého zločinu tak udiven, že se přizná. A nemýlil se, ovšem jen do jisté míry...

Vrah do kina opravdu dorazil, tedy onen bývalý partner dívky. Ten se zděsil, že to on je vrahem, proto se vydal na policií, aby řekl, jak to doopravdy bylo...

Tehdy do hor opravdu přijel, ještě se s dívkou naposledy domluvit, aby mu dala šanci. Když vešel do chaty, uviděl ji a dostal trochu strach. Šel proto mezitím na záchod ve víře, že tam bude mít klid, než se dá dohromady, jenže ona tam přišla a on jí vše pověděl. Dívka překvapivě souhlasila, že mu dá další šanci. Možná za to mohla ta píseň, kdoví.
Druhý den se měli sejít v horách a při procházce si ještě vše vyjasnit, ale nedorazila tam. Šel ji hledat, avšak nenašel ji, vrátil se tedy domů. Policie mu i přesto, že neměl svědky, uvěřila. Otázkou nyní zůstalo, kdo je pravým vrahem?

Režisér onoho filmu byl zklamaný a rozhodl se pro nenavazující pokračování, ale příběhově stejné, jen s jiným vrahem. Tentokrát si vymyslel pomatence z hor, který vraždí pro potěšení. Tuhle možnost policie při vyšetřování hned vyloučila, to by se muselo obětí nalézt mnohem více. I režisér to později pochopil a natáčení stopl. Všichni se ocitli v beznadějné situaci.

Po dalších letech přišel na policii jistý muž a tvrdil, že on je ten hledaný vrah. Šlo o jakéhosi přítele toho bývalého partnera oné dívky. Právě on je tehdy rozeštval, pomluvil ho, neboť chtěl získat její srdce sám. Také za ní jel do hor, právě tam potkal svého kamaráda a taky je oba spolu viděl na záchodech, kde poznal, že ho vzala opět zpátky. Cítil vztek a nenávist vůči ní. A tak jí druhý den sledoval, pak ji znásilnil a zabil. Přiznal se proto, že viděl ten film a dozvěděl se, že policie uvěřila verzi jeho kamaráda. Jeho svědomí ještě víc těžklo, až se stalo nesnesitelným a doznal se. Případ byl konečně uzavřen a režisér si sám sobě vyčítal, že ho to vůbec nenapadlo.