Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Živím se psaním článků do krimi magazínu Nový svět. Ptal jsem se jednou šéfa, kdo ten název vymyslel, on se zasmál a odvětil: "Podívej se, myslíš, že takové podobné magoše vycházely někdy za Nerudy? Jsme v nové době a v novém světě." Zajímavé vysvětlení, ovšem pod tím názvem si každý spíše představí nějaký časopis ke kafíčku než sbírku článků o odporných kriminálních činech.
Já osobně píši o vraždách méně nechutných a méně nebezpečných. Hlavně ty vraždy, do kterých jsou zapleteni slavné a bohaté osobnosti, jsou riskantní. Kolikrát jsem si přečetl případy investigativních novinářů, jak je doma našli s kulkou v hlavě, neštítili se přitom zabít i příbuzné, kteří s dotyčným v domácnosti žili. Horší je, když takhle dopadne váš spolupracovník, to jdou obavy pryč. Začněme od začátku.

Můj kolega Petr se zabýval VIP vraždami, i smetánka se neštítí ušpinit od krve. Pár týdnů pracoval na případu jakéhosi zpěváka, u něhož se doma našla mrtvá mladá žena, začínající herečka. Jemu už táhlo na padesát, s manželkou se rozvedl, jejich děti už byly dávno dospělé, a tak neměl žádné závazky a ani neviděl žádný důvod, proč by nemohl mít mladší partnerku. Ovšem Petr začínal mít podezření, že nešlo o lásku, ale o obchod, výměnný obchod, který není v šoubyznysu nijak neobvyklý, tedy ve stylu: "Vyspi se se mnou a já tě dostanu nahoru!"
Za hranicemi se o tom hodně diskutuje a je to odsuzováno. Umělci, kteří jsou takto obviněni, jsou veřejně vyřízení a nemohou nikde vystupovat. A ten zpěvák chtěl ještě zpívat a penězi rozhodně nešetřil, dopřával si jen to nejlepší. Kdyby o něm vydal Petr článek, nepochybně by se ozvaly i jiné ženy, na které to zkoušel a podařilo se mu to, a k tomu všemu navíc ještě ta mrtvá, ačkoliv se mu vražda doposud neprokázala. Proto musel Petr zemřít.

Byl večer, jeho spodní soused zrovna vycházel z bytu se psem, když na schodech potkal muže v černém kabátě, který se díval k zemi. Muž se psem pozdravil, on ne. Když se vracel z procházky domů, zahlédl jej z dálky, jak rychle vybíhá z paneláku a míří k černému vozu, zaparkovanému opodál. Odjel a pejskař vešel do domu. Jak šli po schodech, pes i s vodítkem vyletěl nahoru, to nikdy neudělal. K jeho údivu však nemířil ke svým dveřím, ovšem o patro výš. Páníček ho udiveně následoval, až nahoře se zděsil. Proti schodům na prahu dveří totiž ležela schoulená postava, z níž pomalu a jistě vytékala krev - to bylo to, co psa přilákalo. Přivolaná sanitka pak mohla konstatovat smrt zastřelením a dále přivolání policisté vyslechli pejskaře.

V ruce toho policie moc neměla, dokonce vyslýchali i nás z redakce. Já jim toho moc neřekl, aspoň ne podloženého, já stále obviňoval toho zpěváka, jenž měl motiv jako řemen, ale policisté odsekli, abych to nechal na nich. To jsem ale nemohl a začal na případu pracovat místo nich, ačkoliv si policisté vzali všechny Petrovy materiály k případu. Beztak v redakci nikdo na tom případu netoužil dál pracovat, skončit s kulkou v hlavě není žádoucí.

V tom baráku jsem narazil na toho souseda, který ho objevil, žel bohu čísla vozu si v té tmě nevšiml, ani tváře, neviděl mu do ní. Rozjel jsem se tedy k vile toho zpěváka. Samozřejmě mi nikdo neotevřel, takže jsem přelezl plot. Prošel jsem zahradou s nádherným bazénem až ke vchodu, na který jsem silně zabušil. Žádná reakce, tak jsem chytil za kliku, zda má otevřeno - měl. Možná měl otevřenou i vstupní branku, to mi ale nedošlo.

Už v předsíni jsem zaslechl tekoucí vodu z horního patra. Koupal se. Ideální příležitost to prozkoumat. Začal jsem v nóbl obýváku, ale nic kloudného jsem tam neobjevil. Pokračoval jsem do kuchyně, kde jsem na podlaze našel rozlitou kávu a střípky z hrnku, což mne překvapilo - proč ji neuklidil? Nic dalšího jsem v kuchyni už neobjevil, a tak jsem se opatrně přesunul nahoru do jeho pracovny. Na stole jsem však našel list s podivným psaním.
Zpěvák se v něm přiznával k vraždě té herečky a Petra i k tomu, že dál tu vinu prostě nesnese. Věděl jsem, kolik uhodilo, rozeběhl jsem se tedy ke koupelně a vtrhl dovnitř. Ve vaně, z níž přetékala pomalu voda, ležel v pyžamu omámený zpěvák. Vytáhl jsem ho a začal s umělým dýcháním. Dělal jsem to v životě jen na škole na figuře, leč v téhle situaci člověk umí vše dokonale. Po chvíli konečně nabral dech, probral se. Nedivil se, co tu dělám, děkoval mi za život, a když jsem mu řekl, že jsem od novin, rozhodl se mi vše říct. V takové chvíli je i z toho největšího lumpa dobrák, jako po druhém narození.

Té holce opravdu řekl, ať se s nim vyspí, aby v šoubyznysu pokročila. Po té noci, kdy k tomu došlo, odjel ráno do studia, a ta mladá žena zůstala v ložnici. Lze jen odhadovat, co dělala potom, nejspíše se sama sobě zhnusila a vzala revolver z šuplete nočního stolku, který tu měl na zloděje; nejspíše jej zahlédla, když si vedle něj odkládal brýle. Jakmile se vrátil ze studia, našel ji v posteli s prostřelenou hlavou. Policie začala s vyšetřováním a Petr taky. Dokonce přišel sem, aby si promluvil se zpěvákem. On jej vyhnal, a to bylo naposled, co ho viděl živého.
Chvilku mlčel, o něčem přemýšlel a pak opět pokračoval. Obával se, jaký článek vydá, aby to neuškodilo jeho pověsti, a proto se rozhodl jej podplatit, aby článek nezveřejňoval. Chtěl ho navštívit, ale už nežil. S jeho vraždou tak neměl nic společného. Ptal jsem se jej na ten dopis a proč se chtěl zabít. O tom nemluvil, jako by někoho kryl, jenže proč?

Z vily jsem odcházel rozčarován, ten člověk mi řekl polopravdu, to jsem moc dobře věděl, a tak jsem od té doby dům nespustil z očí. Pár dní se nic nedělo, až pak, zrovna v pátek, před vilou zastavil černý vůz a z něj vystoupila blonďatá žena ve středním věku, v šedivém kabátu a černých brýlích. Zazvonila, branka se otevřela a vchodové dveře již otevíral usměvavý zpěvák. Uvnitř se zdržela hodinu, načež odjela. Netušil jsem zprvu, o koho se jedná, až pak mi to došlo - je to jeho bývalá. Jednou jsem ji viděl na fotce. Co však pohledává v jeho vile? Že by se k sobě vraceli?

Od toho dne zpěvák nevyšel z vily, až po pár dnech tam dorazila policie. Z domu pak vytáhli tělo na nosítkách pod černou dekou. Vyšetřování tam vedl jeden docela hodný komisař, a tak jsem se tam vmísil. On měl radost, vše mi sdělil výměnou za to, že jej zmíním v tom článku, jaký že je talentovaný policista. Případ je prakticky uzavřen, jak on říkal.
Pravda je ještě překvapivější, než se zdála. Zpěvák byl bez financí, na pokraji krachu, prodal své auto a vila padala pomalu do exekuce. Možná i to mohla zjistit ta dívka, že její "spasitel" je pomalu bezdomovec, a proto se zabila. I dříve to takhle dělal se začátečnicemi, to ale mohl splnit, teď byl opravdu vyřízený, a kdyby Petr zjistil i finanční potíže a publikoval ten článek, byla by to jako rána do srdce, musel jednat.
Navštívil bývalou ženu a poprosil ji o půjčku, odmítla, a tak mu půjčila jen své auto, jak chtěl. Zamaskovaný v černém pak šel k Petrovi, asi si promluvit rozumně, aby to nedělal, jenže Petr byl asi neoblomný. Znal jsem ho, když se do něčeho pustil, chtěl to dotáhnout do konce. Zpěvák si pro ten případ s sebou vzal pistoli, jinou, kterou měl drženou ilegálně, a jakmile poznal, když slova nezabírala, vystřelil. Ze svého činu se potom u bývalé tak oklepal, že ji vše vyzradil. Ona mu přikázala, aby se moc neukazoval a zbraň nechal u ní. Pak si ale uvědomila, do čeho se zapletla. Co když někdo poznal její auto anebo jeho?
Při prvním pokusu jsem ho zachránil, druhý jsem nemohl tušit, během té návštěvy ho zastřelila a vše narafičila opět jako sebevraždu. Na dálnici ji jako na potvoru po činu zastavila silniční hlídka, opravdu náhodně, avšak žena to viděla jako léčku a na policisty vystřelila, pak rychle vystoupila z vozu a utíkala někam do blízkého lesa. Tam ji dopadli, fyzicky zdatná nebyla a ne dlouho poté se doznala k činu, provedla ho ze strachu.

U soudu obdržela nižší trest - za vraždu vraha 15 let nepodmíněně. Odseděla si 12 let, poté byla propuštěna za dobré chování. V současnosti pracuje v městských službách, kde uklízí ulice.