Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Josef Pavelka, tak se jmenoval muž, kterého našli policisté na poli. Měl v sobě tři střelné rány a pravděpodobně ho vyhrabala divoká prasata. Jak se mohl odehrát den jeho smrti? Možná takto.

"Pepo, sakra, dyť děláš ve velký fabrice, tak proč mě nemůžeš dát pár stovek na chlast?" řekla obtloustlá žena ležící u televize. "Já ti ale přeci nemůžu dát jen tak peníze na pivo. Musíme platit elektřinu, benzín, jídlo a spoustu dalších věcí. Prostě ti ty peníze dát nemůžu!" řekl muž velmi malé postavy, který seděl u psacího stolu, zavalený kupami dokumentů. "Hele, tak víš co?" přiběhla žena ke skříni, ze které vytáhla revolver a namířila na manžela. "Už mě pěkně sereš. Vypadni z tohohle domu, prachy tady nech a táhni hodně daleko!" Žena nabila, ale to už muž rychle vybíhal zadními dveřmi na zahradu. Za ním se ozvaly rány z revolveru, ale kulky ho naštěstí minuly. Přeběhl zahradu, jak nejrychleji mohl a namířil si to lesem do vedlejší vesnice, kde bydlel jeho starší bratr.

Byl sice teprve podvečer, ale venku byla tma jako v pytli. Ze strachu před ozbrojenou manželkou se vůbec nezastavil. Náhle se ozvalo silné zapraskání. Otočí se, ale nic nevidí ani neslyší. Že by to byla pouze veverka? Ale odkdy veverky lámou větve? Znovu se rozběhne, tentokrát ale rychleji. "Přeci nemůžu uběhnout tolik kilometrů a to ještě v noci. Ó bože, pomoz mi. Nic špatného jsem přece neudělal, tak proč mě takhle trestáš?" zanaříká muž. Stále pokračuje lesem a snaží se alespoň na noc najít nějaký úkryt. Náhle si vzpomněl, že jako malí si zde hráli s bratrem na indiány v jedné malé jeskyňce. V noci se ale hledá velmi špatně. Někde z dálky se ozve: "Ukaž se, ty zmetku. Stejně tě dostanu a tvoje prachy jakbysmet." K místu, kde byla jeskyňka, mu zbývalo jen několik metrů. Pár metrů a je přes noc v bezpečí. Jeskyňku o rozměrech asi 2x2 metry po chvíli najde. Než vstoupil dovnitř, zaslechl ještě nějaké zašustění, ze kterého se "vyklubala" naštěstí pouze srna. V jeskyňce se schoulil do klubíčka ke zdi a snažil se usnout. Usnout a zapomenout na to, že z jeho ženy se stala mrcha, která touží pouze po jeho penězích.
Když si ji bral za ženu, vypadalo to jako šťastné manželství, které nemůže nic rozvrátit, dokud ji nevyhodili z práce a nezačala chlastat.

Ráno se probudil, protřel si oči a kolem sebe uviděl poskakovat ptáčky a několik zajíců. Vypadalo to jako v pohádce, ale on věděl, že tento den to nebude mít lehké. Vylezl z jeskyně na čerstvý vzduch a doufal, že se alespoň k bratrovi dostane v pořádku. Do kapes nasbíral několik hříbků, do pusy několik malin a borůvek a vydal se přes louku směrem do vesnice. Když byl v polovině louky, ozvaly se policejní sirény a hlasitý mužský hlas oznamoval: "Dostali jsme informaci, že se tu večer střílelo. Musíme každého prověřit, včetně vás, pane řediteli. Lehněte si na zem a ruce dejte před sebe tak, abych na ně viděl." Policisté přišli k muži, prohledali ho a konstatovali, že vše je v pořádku a může jít. Potom se odebrali se zpět k autu. "Páni policisté, počkejte prosím. Jde po mě manželka a nejspíš mě chce zastřelit. Kvůli penězům. Pomozte mi prosím!" "Ale pane Pavelka, vždyť vaše manželství vypadalo vždy šťastně. To ví přeci celá vesnice. Bohužel, ale apríl je až za měsíc. Sbohem," ušklíbli se policisté, nastoupili do auta a odjeli. "Co si sakra počnu, když mi ani policie nechce pomoci?" "Já bych ti pomoct mohla," ozve se za ním ženský pronikavý hlas, "ale maximálně tak do hrobu!" Poté se ozvou tři výstřely a muž padá k zemi. "Ty už se mi do života plést nebudeš, Josífku!" Žena odplivne na nehybné tělo a odejde do vesnice pro rýč a lopatu.

Přibližně po roce tělo vyhrabala divoká prasata a vesničané to nahlásili policistům. Byli mezi nimi i ti dva policisté, kteří před rokem Josefa Pavelku kontrolovali kvůli podezření ze střelby. Kdyby mu tehdy uvěřili a nebrali jeho prosbu o pomoc jako vtip, mohl dnes ještě žít.