Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Úspěšný podnikatel pan Zaoral neměl nikdy s někým nějaké konflikty, vždy se dovedl vypořádat s konkurencí na výbornou, problémy v podniku prakticky neznal. I doma si vedl dobře, měl krásnou ženu a předškolního synka, všichni trávili volný čas ve své vile v Jevanech s největším bazénem v okolí. Žili si spokojený život.

Jednou panu Zaoralovi zavolal jakýsi podivný hlas, který ho obvinil ze zpronevěry firemních peněz a okamžitě jej začal vydírat. Pan Zaoral byl namydlený, protože opravdu dal pár desítek tisíc z firemního rozpočtu na koupi domku, bál se, aby to dotyčný nevyzvěděl policii, a tak vyděrače počal ve všem poslouchat. Pravidelně jednou týdně nosil 10 tisíc k popelnicím u podniku, jak mu neznámý přikázal. Jenže časem začaly pomalu docházet finance a žena se ho věčně ptala, co s penězi dělá. On jen mlžil, vymyslel si tajný účet, kam je ukládá na horší časy, manželka tomu ovšem moc nevěřila.

Jednoho dne si na vyděrače u popelnic počíhal. Po chvíli čekání přišel muž s kapucí na hlavě a chtěl si vyzvednout odložené peníze. Vtom na něj skočil pan Zaoral, jenž ho svou silou přitiskl ke zdi. Jak ho takhle držel pod krkem, ucítil na břichu jemné píchnutí. Podíval se dolů, kde uviděl, jak mu u něj muž drží nůž.
"Pane Zaorale," začal mluvit, "co vás to napadlo?"
Pan Zaoral odvětil: "Už nebudu platit, nemám dostatek peněz!"
Muž v kapuci se pousmál a řekl: "A co kdybyste si ty peníze u mě odpracoval?"
Posléze mu vyděrač vše vysvětlil, od pana Zaorala chtěl takovou "menší" službičku: zabít muže. Jedná se prý o nějakého ředitele, který nechce platit a hodlá vydírání oznámit policii, což by mohlo ohrozit i pana Zaorala, jelikož vyděrač má při sobě i dokumenty týkající se jeho případu. Vyděrač přislíbil, že pokud ho zabije, ochrání sebe a také již od něj nebude chtít žádné peníze. Vyděrač mu dal den na rozmyšlenou.

Pan Zaoral tu noc neusnul, pořád si říkal, co má dělat, zabít, či ne? Zabije-li, už to bude něco opravdového a na několik desítek let rodinu neuvidí, jenže kdyby šel ten ředitel na policii, mělo by to mnohem rychlejší spád, i když by to bylo jen na pár let. K ránu se nakonec rozhodl - zabije, aby ochránil sebe i svou rodinu.

Druhý den mu vyděrač dal adresu muže i pistoli s tlumičem, kterou vraždu provede. K večeru se vydal na ono místo, byl to takový menší panelový dům. Pan Zaoral vyběhl schody do druhého patra, kde hledal dveře s jmenovkou Bauer, jak se jeho oběť jmenovala. Jakmile je našel, zaklepal. Po pár minutách otevřel malý mužíček v brejličkách.
"Jste pan Bauer?" zeptal se pan Zaoral.
Muž přikývl. V ten moment vyndal ze saka pan Zaoral pistoli a z bezprostřední blízkosti mu prostřelil hlavu, muž neřekl ani popel.
Pan Zaoral chtěl odejít, jenže ze zadní části bytu uslyšel ženský hlas volající: "Péťo, pojď mi umýt záda!"
Pan Zaoral uvažoval, co má udělat, možná to byla jeho žena, milenka nebo lehká děva, kdo ví, ale stále to byl přeživší. Pan Zaoral se nakonec rozhodl - nechá ji žít, vždyť jej neviděla a tryskem utekl z budovy. Cestou naštěstí nikoho nepotkal.

Další den ráno se sešel s vyděračem u popelnic, ten se mu začal posmívat, jak naletěl, znovu jej začal vydírat, aby nosil peníze sem, jinak policii informuje o něm jako o vrahovi. Pan Zaoral se naštval, vytáhl pistoli a vyděrače postřelil do břicha. Chvíli ho nechal svíjet se v bolestech, ale pak ho dorazil kulkou do hlavy. Mrtvolu poté uklidil do popelnice.

V podniku se pak z toho potají na záchodě pozvracel, na krku už měl druhou vraždu, byl na tom psychicky velice špatně, i manželka si toho všimla. Přikázal jí, aby odjeli na pár dní k rodičům, musí si trochu odpočinout.

Mezitím objevili mrtvého vyděrače a pochopitelně padlo podezření na zaměstnance firmy, u které popelnice stály. Náramně se pak policisté začali zajímat o jejich šéfa, jenž si od doby vraždy vzal dovolenou. Přišli jej navštívit dokonce do jeho domu.
Ze strachu jim neotevřel, předstíral nemocného, oni i přesto vstoupili na zahradu, kde hledali nějaký vchod dovnitř. To pana Zaorala natolik popudilo, že sáhl po zbrani. V ten samý moment přišla domů manželka, synek si zapomněl jakéhosi medvídka. Náhle si všimla dvou policistů v civilu na zahradě a v domnění, že jsou to zloději, je okřikla. Toho využil pan Zaoral a z okna na ně vystřelil - prvního trefil do hlavy, druhého do zad, oba se potáceli na zem. Manželka byla v šoku, zůstala jen nečině stát. Po chvilce vyletěl ze dveří pan Zaoral a do ležících policistů ještě několikrát střelil. V tu chvíli se vyděšená manželka dala do běhu, pana Zaorala to polekalo, mohla přeci něco vyzradit policii, to nemohl dopustit, a tak se vydal za ní...

Když vyběhl ze zahrady, startovala zrovna auto, bez váhání na ni dvakrát vystřelil. První střela ji těsně minula, druhá jí však prošla krkem. Pan Zaoral pozoroval, jak v autě umírá, bylo mu opět zle, pozvracel se. Náhle uslyšel blížící se policejní sirénu. Aniž by manželce pomohl, utekl.

Zanedlouho dorazil policejní vůz k jeho domu, jeden policista vystoupil a šel k vozu s ženou. Druhý nadále sledoval vraha. Jakmile policista zjistil, že žena již nežije, vydal se po svých za zločincem.

Mezitím pan Zaoral doběhl k příkopu, kde se ukryl, odtud měl nádherný výlet na silnici. Nyní čekal na policejní auto. Jakmile projelo kolem něj, vystřelil. Střela ovšem zasáhla jen zadní sklo, policista vystoupil z vozu a zbraní mířil na příkop. Pan Zaoral se ze zvědavosti podíval, kolik má nábojů - běda, jen jeden! Policista zatím křičel, aby vystoupil s rukama nad hlavou.
Co měl pan Zaoral dělat? Zabít tím jedním nábojem policistu, nebo sebe? Zvolil si druhou možnost, nechtěl hazardovat s posledním nábojem, zda policistu trefí, či nikoliv. Chvíli nato se z příkopu ozval výstřel a strážník tušil, co se stalo. Jakmile sebral odvahu, pohlédl do příkopu. Tam ležel pan Zaoral s prostřelenou hlavou, tak tedy skončil úspěšný podnikatel se svojí spokojenou rodinou. Jak se ze "zloděje", jenž podniku ukradl pár desítek tisíc, stal několika násobný vrah, který se neštítil zavraždit i svoji vlastní manželku.