Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zadumaně hledím na dno své sklenice. Kdekdo by o ní řekl, že je způli plná, jiný zase že je způli prázdná. Já bych o ní však prohlásil své. Je to ukojení mé nenapravitelné tváře, mého charakteru, který byl poskvrněn nejedním špatným skutkem, na který nejsem pyšný.

Ne že bych se lišil od ostatních v tomhle zpropadeném baru, to ne. Jen mám prostě pech, že jsem mohl být někým lepším. Někým jiným, jenž by něco znamenal, někým, kdo by měl něco, co by mohl ukázat jiným a chlubit se tím.
Bohužel, nic takového není. Jsem vrahoun, chladnokrevný vrah, co se potuluje nocí a podřezává krky náhodným kolemjdoucím. Proč? Protože mě to prostě baví. Jsem už takový. Psychicky narušený, labilní jedinec bez špetky smyslu pro nějaký řád či spravedlnost. Kdo mi přijde pod ruku, toho oddělám, aniž bych se před tím zajímal, co je vlastně zač. Svým způsobem mne to v jádru těší, ale zároveň nahlodává. Cítím se v naprosté nirváně, ale přitom v těžké depresi. Jsem prostě zvláštní jedinec.

Usrkávám si trochu toho piva, co mi zbylo ze své sklenice. Pořád do něj bezmyšlenkovitě hledím, bez žádného skutečného záměru. Jen tak, z nudy. Číšník ke mně přistoupí, ale já jej odbudu. Nikdy si nedávám dvě za jeden den, to je moje pravidlo. Asi jediné, protože jinak žiji zcela náhodně. Podle toho, jak mi onen den karty osud zamíchá.

Dnes byl celkem dost štědrý. Podřízl jsem nějakého študáka, co neměl peněženku zrovna nijak prázdnou. Právě naopak. Bylo to zvláštní, celý den mi všechno vycházelo a nic mne netrápilo. Jako kdyby to tak někdo chtěl.

Zvláštní, jindy se mi tak moc nedaří. Čím to jenom může dneska být? Že by se nade mnou bůh smiloval a poslal mi do cesty své ovečky? To jistě ne, ten mě z duše nenávidí. Nejraději by mne jistě poslal do samotných pekel. Jednou se mu to skoro povedlo. Přitom jsem naštěstí přišel jen o oko. Jedno zatracené oko! Je to směšné, mohl jsem přijít o život, ale osud chtěl, abych žil s touhle nevýhodou až do své bídné smrti. Jak ironické. Karty se někdy nemusí chovat tak, jak se to od nich očekává. Někdy prostě blafují, a to je na nich to krásné, lživé a přitom proradné.

Dopiji sklenici a hlasitě s ní udeřím do stolu, abych na sebe upozornil. Ač se kdekdo otočí, číšník jako kdyby neslyšel. Těžko říct, co ho zdrželo, v lokále však rozhodně není. 'Asi šel doplnit zboží,' pomyslím si, když se netrpělivě kolem sebe rozhlížím.

Ignoruji všechny nepřátelské a udivené pohledy, co na mne mnozí vrhají. Vím, jsem zrůda, ale to už je můj osud. Mnozí ze mě mají sice strach, ale to je normální. Vizáž může lhát třeba tisíckrát a pokaždé jí to projde. Mrcha jedna.

Tiše zaskřípu zuby a přetáhnu si víc k čelu svůj širák. Všichni nemusí vidět moje zraněné místo, kde dříve bylo oko. Vím, sice jsem si mohl pořídit pásku, ale to bych nebyl já. Ne, já prostě musím dávat najevo, jaký skutečně jsem. Je to zvláštní, protože mi na mně příliš ani nezáleží. Jsem si sám sobě natolik cizí, až je to vlastně smutné.

Už toho mám plné zuby. Číšník nikde není a já tu čekám jak vůl už nějakou tu minutu. Vidím, že i ostatním se to jeví jako zvláštní. Přitom byl pokaždé vždy všude v cukuletu. Tak proč dneska ne? Že by jej něco zdrželo? No, možné to je, nějaká ta chvilka navíc mne snad nezabije. Usoudím a začnu nervózně poklepávat železnou protézou do stolu. Je mi šumák, že nejsem jediný, kdo čeká. Já jsem já a ostatní můžou jít k šípku!

Vstávám a kašlu na placení. Měl sem dojít dřív, nemám celý den jen na něj. Kdovíco si vůbec myslí. Je to jeho podnik, jeho kšeft, a jestli si ho chce poslat do háje, tak ať. Mně je to všechno jedno, jeho problém není moje starost.

Již se chystám jít ke dveřím, když tu slyším třeštění skla. Kácím se k zemi a vlastně nevím ani proč. U čela cítím hřejivý pocit, co se mi vždycky vedral, když jsem vraždil. Takový, co se nedá ani popsat, ten, který je víc než cokoliv na světě. Pravá nirvána. Jediná svého druhu, co čerpá sílu z bolesti a zároveň ze štěstí.

Pomalu zavírám oči, nevnímám kapky rudé tekutiny, jež se mi linou z hlavy. Jen v poslední chvilce si pomyslím: 'Tak proto jsem měl dneska tak skvělý den, tak proto...'