Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Díky televizi a hlavně přičiněním mé manželky Jolany neznám v našem domě skoro nikoho. Vzdáleně jen paní Kropáčkovou z přízemí, jejíž pes nám již několikrát počural dveře od bytu. Jinak nic. Protože vždy, když se vrátíme z práce, navrší Jolana na stolek před televizí hromadu brambůrků a sušenek, dále pak dvoulitrovou láhev coly, povidlové buchty od tchyně a jablečný koláč ze supermarketu. Pak klesneme do křesel a začneme zírat na bednu. Hledíme, hledíme a o světě nevíme, takže se není čemu divit, že to došlo dokonce tak daleko, že když jsem ženě sdělil, že se právě odstěhovali Pekárkovi, udiveně se zeptala: "Pekárkovi? A kdo to je?"
Otráveně povídám: "Ale, naši sousedi, kteří tu vedle nás bydleli celých patnáct let! A místo nich se prý přistěhoval nějaký Novák s manželkou. Nebylo by dobře se s nimi seznámit? Chápej! Dobré sousedské vztahy..." Ani jsem nedořekl.
"Jen to ne!" zakroutila vyděšeně hlavou Jolana a přepnula televizi na Večerníček. "Já vím, jak se to pak všechno vyvíjí. Nejdřív si přijde ta paní Nováková vypůjčit vajíčko, zapomněla si ho koupit, pak přijde pro dvě lžičky kafe, potom pro čtyři kostky cukru, to už se posadí, slovo dá slovo a je tu pečená vařená, jednou jim pak bouchne televizor, tak přivleče i toho svýho a je konec. Máme je na krku až do konce století."
Pokusím se protestovat: "Třeba televizi ani nemají, takže jim nic nebouchne!"
Manželka zavrtí hlavou: "Prosím tě, kdo by dnes neměl televizi? A s tím bouchnutím je to raz dva, ani se nenaděješ!"
V tom tedy měla pravdu. Nevím, jak u Nováků, ale u nás z nihočeho nic odešel obraz. Prostě katastrofa, protože šlo o seriál, a navíc o životně důležitou situaci, jestli si José vezme za ženu Pepindu a opustí bohatou manželku, případně to učiní obráceně.
Jolanu popadl hysterický záchvat. "Prosím tě, něco s tím musíš udělat! Někam zavolej, nebo s něčím zakruť, nebo..."
Dostal jsem nápad. "A co kdybychom zazvonili u Nováků, jestli..." Žena se na mě vyslala takový pohled, že jsem se hned opravil: "Já vím, já vím. Potom by si přišla vypůjčit vajíčko, potom dvě lžičky kafe, ... Tak já se na to sám podívám."
Byl to hrdinský čin, neboť jsem technické nemehlo a veškeré moje oprávářské vybavení spočívá v jednom jediném šroubováku, který si u nás zapomněl instalatér už před pěknou řádkou let. Ale sama televize se nade mnou slitovala a ušetřila mě ostudy, protože než jsem vyhrabal šroubovák, v bedně to syklo a bylo i po zvuku. Hotovo! Takže si moje žena musela vzít na noc dva prášky na spaní, jinak by vůbec neusnula.
Hned ráno jsem byl Jolanou dotlačen k telefonu, protože na Nově běžel životně důležitý soutěžní pořad. Jenže v opravně mi šetrně sdělili, že jejich opravárenský vůz je v opravě, abych si tedy protáhl tělo a televizi sám přinesl. K tomu připomínám, že kdo to nezkusil, tak asi neuvěří: Táhnout tu těžkou, neforemnou bednu kolem rozbitého výtahu po schodišti ze šestého patra dolů, pak ji narvat do auta a odvézt ji přes celé město do opravny a za týden si to celé zopakovat. Ani bych se nedivil, kdyby se mi nad hlavou objevila svatozář. A doma místo vděku, obdivu, pohlazení a nějaké mimořádné pochoutky jsem musel ještě vyslechnout netrpělivá slova: "To je dost, člověče, že už jdeš! Copak nevíš, že je dneska poslední díl Komisaře Rexe?"
Ani jsem se nezmohl na odpor, že bychto raději přepnul na Spartu, jenom jsem uložil své zmožené tělo do křesla a začal si masírovat vrzající kolena. Ale jen manželka nanosila dobroty a zapnula obraz, najednou někdo zazvonil. A ona to v natáčkách a zástěře sousedka paní Nováková: "Nezlobte se, že ruším, ale já jsem ta odvedle. Prosím vás, nemáte doma jedno přebytečné vajíčko? Dělám buchtu a zapomněla jsem si je koupit."
Žena se na mě podívala zdrcujícím pohledem, který jasně říkal:Tak vidíš, ty konipasi nevěřící, že to vždycky začíná vajíčkem. Teď už se jí nezbavíme! A pak mlčky zamířila k lednici. A když paní Nováková vajíčko s díky převzala, mezi dveřmi se ještě otočila: "A že jsem si vzpomněla. Kdyby jste někdy něco potřebovali s televizorem, tak se kdykoliv obraťte! Manžel dělá už patnáct let opraváře..."
Při pomyšlení na to, co všechno jsem kvůli tý bedně vytrpěl, mě znovu rozbolela záda, takže jsem na oplátku Jolanu zmrazil pohledem, který přímo hulákal: Tak tady to máš, ty huso nevěřící, jak důležitý a prospěšný jsou sousedský vztahy ...!"