Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už pár dní nemohl McKinley v noci spát, stále myslel na onen případ, jenž ho tak moc ovlivnil. Ten případ s nádechem nadpřirozena a tajemna ho sužoval nejvíce ze všech. Měl moc podivné sny, hlavně jeden, který se mu stále dokola opakoval.

Je večer, klid. McKinley jde po ulici osvětlené pouze lampami a v okolních činžovních domech se vůbec nesvítí. Tu náhle se zastaví, neboť už nemůže dál, jako by ho něco drželo a namíří si to do domu s otevřenými dveřmi. Tam vystoupá po schodišti, jeho nohy jsou vláčeny jinou silou než jeho, jemu patří pouze hlava, leč v této chvíli je silně ovlivněna. Pojednou se zastaví u dveří s číslem 7, vezme za kliku a vstoupí dovnitř. Přejde temnou předsíň a projde kuchyní i pokojem, odkud zamíří do koupelny, která je pootevřená a vyzařuje z ní prudké a silné světlo přímo do obličeje McKinleyho. Čím víc se blíží, tím je silnější a násilnější, jako by se blížil k slunci. Má pocit, jako by jej polévali kyselinou, vše se ale uklidní, jakmile vejde do místnosti. Na levé straně umyvadlo, na pravé záchod a před ním vana. Zprvu se zdá, že je v ní špinavé prádlo, jenže když k ní přistoupí blíž, spatří děsivý obraz jakéhosi muže v černé kravatě a saku pod hladinou. McKinley nemůže rozpoznat jeho obličej, a tak se k němu přiblíží, náhle muž otevře oči a vtáhne McKinleyho k sobě do vody. A v ten okamžik se probudí promočený a dech lapajíc, jako by skutečně v té vaně byl...

Tento sen, tedy spíš noční můra, ho straší už pár týdnů. Navštívil dokonce párkrát psychologa, ale ten mu prakticky nepomohl, mohl ho jen uchlácholit slovy, ale dát mu nějaký ten lék, který by ho zbavil těch běsů, to mu nemohl dát nikdo na světě. Tak se tedy rozhodl, že přijde na kloub tomu, co to má vlastně za sen.

Zprvu začal s místem snu. Procházel se po prosvětlených uličkách, kde lampy osvětlovaly jen chodník, žádné jméno ulice či číslo nenašel, až na onen byt s číslem 7. Pakliže by to bylo něco utopického, tedy vymyšleného, nenašel by to, ale pokud to místo opravdu existuje, musí být nedaleko, v Manchesteru. Jenomže v Manchesteru stojí tisíce domů, někdy je obtížné najít i ulici, natož nějaký činžovní dům, o němž neví skoro nic. Jak to zjistit?

McKinleyho napadlo, že bude lepší hledat spíš toho muže než ten dům. Popis znal, i když nebyl stoprocentní, ale kdyby toho muže někdy zahlédl, určitě by jej poznal. Tak tedy poprosil Normana, aby po něm vyhlásil místní pátrání. Jenomže ani to nepřineslo žádné ovoce, nikdo se neohlásil, dokonce ani nikdo z příbuzných. Co když i ten muž je vymyšlený jako ten dům? McKinley musel holt dál tyhle sny přetrpět.

McKinleymu po pár dnech zavolal Norman, že má nový případ. A co je podivné, oběť je podobná tomu muži z McKinleyho snu, a stejně tak jako v tom snu ho našli v rozsvícené koupelně utopeného ve vaně a oblečeného jako do rakve.

Když McKinley pomalu dorážel na místo, vše mu přišlo podvědomé, zvlášť chodník, pak vběhl do domu, vyběhl schody a dveře s číslem sedm byly otevřené a u nich stal policista. Pustil jej dál a pokračoval předsíni, kuchyní a pokojem, nyní v denním světle tu byla lepší orientace než za tmy, načež vstoupil do koupelny, kde uviděl onoho muže. Byl tu už i fotograf a čekalo se na koronera. McKinley zatím přistoupil k muži a pohlédl mu do tváře, zda je to on, v tu chvíli otevřel oči a vyskočil na McKinleyho, ten pod nátlakem spadl dovnitř. Nyní ta scéna vypadala groteskně: McKinley s mužem se kroutili ve vaně, až voda vystřikovala ven na policisty v čele s Normanem, kteří tam udiveně stáli. Po chvilce se muž uklidnil, popadl dech a sedl si ve vaně a pohlížel na McKinleyho naproti němu. McKinley ničemu nerozuměl, oba mlčeli, až to ticho ukončil Norman, když se muže zeptal, co to vlastně znamená. Podivný muž se na něj podíval a řekl: "Chtěl jsem se zabít, ztratil jsem všechno a nechtělo se mi žít, a tenhle moula mě zachránil, pěkně děkuju!" pohlédl na McKinleyho, který byl úplně mimo. Norman se ho pak zeptal, proč se nepřihlásil, když jej hledali, on suše odpověděl, že do vězení by stejně nešel a na oprátku je to prašť jako uhoď. Policisté odvedli muže a Norman zůstal v koupelně s McKinleym, který stále seděl ve vaně, koukajíc do prázdna. Po chvilce se podíval na Normana a vzrušeně řekl: "Já umím hádat budoucnost, Normane, vím, co se stane a co nemine!" pak vylezl a mlčky odešli s Normanem z koupelny a následně i z bytu.