Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žádný stav lidského prožívání není tak rozporuplný jako zamilovanost. Spojuje se v ní zdánlivě neslučitelné, aniž by záleželo na souhlasu vědomí. Zamilovanost přichází stejně samovolně jako nemoc a stejně samovolně i odchází. Je jako strom bez kořenů, který je odsouzen k zániku. I přes její pomíjivost je však předmětem vášnivé touhy každé ženy. To zbožné přání, obraz plný líbivých barev tvořící nepřehledný kýč.

Ten cit je starý jako lidstvo samo. Na samém počátku znamenala zamilovanost signál k rozmnožování. Byla zcela odhmotněna od všech slibů a závazků. Po periodě pravěku si zamilovaní naopak slibují možné i nemožné, vytváří si spoustu závazků, jež činí zamilovanost břemenem, pod jehož tíhou klesají na kolena.

Zamilovanost je krásná pouze v případě, kdy je předstupněm lásky, která je naopak postavena na společném úsilí a budování. Teprve vztah prost zamilovanosti, a tedy i kýče, může nést tóny poezie a hluboké krásy.

Liliana
Liliana i přes svůj český původ připomíná exotickou krásku. Její jižanská pleť a divoká barva očí ji předurčily vyčnívat v každém kolektivu. V očích mužů vzbuzovala velkou zvědavost. Každý si pro sebe chtěl urvat kus její nevšednosti.
Bylo tu však něco, co narušovalo vnitřní pokoj Liliany. Před lety poznala staršího charismatického muže, s nímž už žije čtvrtým rokem. Zprvu věřila, že síla lásky bez problému překlene věkový rozdíl, a tak naslibovala Lukášovi více, než měla. Stala se obětí vlastních slibů, zajatcem domluvených závazků.
V sladkém opojení si neuvědomila, jaká tíha se skrývala pod každým vyřčeným slibem. Nyní již ví, že právě zamilování bychom měli slibovat nejméně a nejlépe vůbec!
Všechno v jejím životě chladlo a omezovalo se na zažité zvyky. Křičela touhou po lásce, opět chtěla prožívat vše, co patří k mládí krásné dívky.
Brzy se objevil Petr, jenž do Lilianina srdce přinesl opět teplo.

Petr
Petr je stejně starý jako Liliana. Je zatím pouze napůl součástí světa dospělých. Stále v něm přebývá podstatná část klukovství s čerstvými vzpomínkami na první lásku, první milování atd. Nic není dávno, všechno v jeho životě je ozvěnou blízké minulosti. Petr si už dávno vysnil osudovou lásku a právě v tom tkví jeho neskonale hloupá naivita. Láska je tisíce nerealizovaných možností kolem nás a omezovat ji na pouhou jednu je strašlivé ustrnutí.
S Lilianou studoval ve stejném ročníku, a občas se tak setkávali na přednáškách. Hned při prvním pohledu mu přišla krásná, ale zároveň nedosažitelná. Již zprvu se pasoval do role poraženého. Přesto Liliana přehlížela ty drobné detaily, ba dokonce toužila, aby ji oslovily se vší neohrabaností tak typickou pro mládí.

Setkání
Párkrát se setkali v knihovně, kde společně hledali vše, čím si jsou podobni. Jako slepci přehlíželi rozdíly, neboť ty by narušovaly vzájemné souznění.
Netrvalo dlouho a Petr požádal o kontakt. Tím poprvé překročili hranice nevinnosti. Liliana si v ten moment uvědomila nově se počínající boj, kde bude muset učinit důležitá rozhodnutí. Řekla Petrovi první ano, čímž mu pomalu otevírala dveře do míst, kam dlouho nikoho nemohla pustit. Toužila opět cítit, chtěla si v srdci uložit příběh jako vzpomínku, že dříve žila, milovala a byla milována. Jak patetické je srdce ženy...

Věrnost
Liliana jednou v životě zradila a zrada se stala stínem svědomí. Nyní byla připravena obětovat se, dodržet svůj slib. I přes nedůvěru ve svého partnera, i přes všechny pochybnosti o jeho lásce, rozhodla se pevně pro něj. Liliana podlehla svodům zamilovanosti, stala se obětí prvotní iluze té šílenosti.
Petrovo vnímání věrnosti je ovlivněno zklamáním. Byl zklamán ženami, a tak každý jeho vztah byl předznamenán nedůvěrou. Věřil pouze ve svou věrnost. Stále si vybavuje pocit vzteku mísícího se s lítostí. Tehdy uvěřil, že existuje jen jedna žena stvořena pouze pro něj. Vytvořil si naivní představu a uctíval ji jako boha. Žena se tak vzdálila realitě a spíše se podobala snu.

Slabost
Petr se zprvu Lilianě bránil, ale nakonec podlehl. Byl do ní zamilován. Pro každého muže znamená zamilovanost do jisté míry ztrátu mužství. Ztratit rozum a řídit se city je zženštilé, znamená to stávat se slabším.
Liliana určovala tempo jejich sbližování i následného oddalování. Petr si uvědomoval plně situaci, ale ve stavu absolutní slabosti se jen dál propadal níž a níž. Marně hledal dno, od kterého už lze pouze stoupat.
Ačkoliv Liliana k Petrovi cítila silné pouto, nedovedla si ho připustit blíže k tělu. Pouze ve hře slov bylo povoleno všechno, dokonce i Petrovy city odvážně opětovala, avšak ke schůzkám se odhodlala jen zřídkakdy. Spokojovala se s pocitem, že je chtěná. Toužila být milována. Krmila se tím pocitem, který zaháněl šeď jejího nudného vztahu.

Rozhodnutí
Petr byl neustále zraňován. Každé neuskutečněné setkání ho utvrzovala ve skepsi. Potřeboval rozhřešení, které by ho osvobodilo od všech nejistot. Bláznovsky vyslovil slova, jimž sám nedůvěřoval, ale byla to slova, jež měla skoncovat s trýznivou nejistotou.
"Miluju tě."
Liliana se topila v těch slovech jako v sladké čokoládě. Nemohla tu noc usnout, stále si jen opakovala: On mě miluje, on mě miluje... Konečně se cítila být milována.
Zároveň se bála naléhavosti, s níž to Petr vyslovil. Nedovedla se rozhodnout a Petr už nehodlal čekat. Potřeboval jednoznačnou odpověď, aby získal zpět kormidlo života. Nyní se jen zmítal na místě bez schopnosti pohybu.
Liliana byla slaboučká, plachá jako laň a postrádající moudrost. Podobna malému dítěti viděla vše pouze ze svého pohledu. Díky své sobeckosti nikdy nepozná, co je to opravdu milovat.

Setkání
Tu noc si Petr vynutil setkání i přes Lilianinu nevoli, poprvé se cítila být pod tlakem nepříjemného stresu. Měla strach změnit hořkou pachuť svého života, a tak Petrovi sdělila, že svého přítele stále miluje. Byla to lež, ale pro Lilianu měla znamenat klid, toužila zůstat věrna svým ideálům. Měla pocit záchranáře rozpadajícího se vztahu, ale ve skutečnosti tím svůj pád pouze prohlubovala. Snažila se ta slova pronést s ledovým klidem, tak aby Petra ranila. Toužila po Petrových slzách jako po prameni života, ale nestalo se tak. Pouze odvrátil tvář a tiše souhlasil. V tu chvíli si uvědomil, že je nesmírně krásné se od ní odpoutat...
O rok později se setkali znovu. Liliana ukončila čtyřroční vztah a lačně hledala muže, který ji zahrne láskou. Chovala se k němu neobvykle vlídně, dráždila ho opatrnými doteky a koketním úsměvem. Petr však necítil k Lilianě to samé jako před rokem, naopak se cítil být v postavení lovce, snažícího si získat zpět pověst muže. Toužil se jí zmocnit. Vyčkával na vhodný okamžik, aby si vzal zpět to, co mu patřilo.
Trvalo pouhých pár dni, aby zcela ovládl Lilianinu intimní zónu. Miloval se s ní sobecky a divoce. Byla v tom přítomnost rozkoše i vzteku. Zmítala se přizpůsobivě pod jeho pohyby jako omámená. Věděl, že tentokrát už to bude naposledy. Cítil všudypřítomnou prázdnotu, k Lilianě ho v tu chvíli vázala pouhá lítost. Zašeptal jí: Mám tě rád a v tichosti odkráčel z jejího života...