Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, pane řediteli, děti a hlavně moji nejmilovanější a nejskvělejší spolužáci,

dnes jsme se tu sešli v kinosále naší školy proto, abychom se vrátili v čase. Abychom se ohlédli, co se za těch devět let stalo i nestalo, jaké radosti a trápení jsme spolu prožili.
Hned v úvodu bych vám všem chtěla poděkovat za všechny prožité chvíle na této základní škole. Troufám si říci, že lepší základku jsem si přát nemohla.

Celá naše výprava začala 4. září 2006, kdy jsme jako malí špunti usedli na jednu hodinu mezi dalších 26 cizích dětí, plni očekávání, co všechno se bude dít. V tu chvíli nám to přišlo jako celá věčnost, ještě 9 let...
A podívejte se na nás, sedíme tu po té době s připravenými kapesníčky pro případné slzy, protože ta věčnost utekla jako voda a my jsme u konce.
Za ty první roky strávené ve škole jsme se postupně všichni seznámili, zjistili, s kým se chceme kamarádit více a s kým méně, hráli si v klubu s kostičkami, učili se psát a počítat, malovat i kreslit. Vyzkoušeli jsme si mnohé sporty: bruslení, plavání, různé míčové hry o tělocviku, někteří dokonce měli odvahu vyrazit se školou na hory, aby se naučili lyžovat (a někteří tuto odvahu získali až v deváté třídě).
Nějak jsme proběhli prvním stupněm, naučili se základy všeho a čekal nás druhý. Každý nám říkal, že přestup na druhý stupeň je šok, budeme se muset více učit a změní se nám učitelé. Trochu jsme se obávali, ale zvládli jsme to skvěle. Většina z nás si udržela skvělé známky i nadále.
V této chvíli jsme si začali uvědomovat, že chodit do školy není jen o učení. V průběhu let se mnohokrát změnilo složení naší třídy. Někteří odešli, jiní přišli a zase odešli. Z dvaceti šesti dětí na počátku se z nás stalo uskupení devatenácti. Bylo nám líto odchodu každého spolužáka, ale s odstupem času - jak tak nad tím přemýšlím - to vlastně bylo i k něčemu dobré: Naše třída se neskutečně sblížila. Pro mě teď představuje takovou moji druhou rodinu. Došlo mi to tento rok na výletě, když jsme seděli všichni společně u ohně a zpívali. Díky těmto lidem, kteří tady nenápadně sedí na židlích, jsem se naučila s někým kamarádit, dělit se, dělat kompromisy, učit se nové věci i poznávat nové lidi v každé situaci a náladě. Každý z nás je jiný, má rád jiné věci, dělá jiné sporty, ale přesto se skvěle doplňujeme. Když jsem tento rok viděla naše studijní výsledky, byla jsem hrdá. Byla jsem hrdá na to, že se tak ženeme dopředu, podporujeme a držíme při sobě. Myslím, že - ač se to možná nezdá - je to velmi důležité a právě díky tomu máme tak skvělé výsledky. Jsem hrdá na to, že jsme všichni spolu. Každý z nás se v průběhu let měnil, ovšem to, co se z nás stalo v deváté třídě, to už je něco. Velkou zásluhu na tom mají taky naši učitelé a samozřejmě jejich velitel, náš pan ředitel. Vedli nás k tomu, abychom na sebe byli hodní, nikoho neodsuzovali a brali ho takového, jaký je.

Chtěla bych jménem celé naší třídy poděkovat za to, že jste nám umožnili chodit sem, rozvíjet se a užít si krásné dětství. Všechno ale musí jednou skončit a tím pádem i našich devět let, které jsme dostali. Čeká nás nový začátek, další etapa našeho života. Nikdy ale nezapomenu na to, jak skvěle jsem se zde cítila s vámi všemi a je mi ctí, že jsem měla tu možnost tu být. Děkuji...