Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený pane řediteli, vážení spolužáci, učitelé a všichni přítomní.
Dovolte mi, abych vás přivítala na posledním dnu, který letošní deváté třídy stráví společně.
Pro všechny ostatní je tento den jen dalším z mnoha, ale pro nás "deváťáky" je dnešek nečím výjimečný. Protože náš pomyslný vlak, do kterého jsme nastoupili po školce s vystavenou devítiletou jízdenkou, se nyní chýlí ke konci.
Byly to roky zákonem stanoveného nuceného vstavání, utrpení při písemkách, zkoušení...však to znáte. I přesto musím přiznat, že v mých vzpomínkách a doufám, že i ve vašich, převažují ty světlejší okamžiky, chvíle, na které nikdy nezapomeneme. Vlastně to není tak dávno, co jsme se jako malí "caparti" hrnuli, někteří vystrašeně a jiní plni očekávání, do první třídy. Se zájmem jsme se rozhlíželi kolem sebe a zvědavě všechno prozkoumávali. Nedá mi to, a musím připomenout náš pobyt v družině. Byl to svět her, při kterých nám družinářky pomohly zvyknout si na školu. Vzpomínáte si, když na nás jako "prvňáky" vybafl poprvé čert? Nebo když nás nutili požít tu podivnou tekutinu, které říkali "mléčná polévka"? Později jsme začali odhodlaně pronikat do tajů "vědy" nazývané Brnkání učitelům na nervy. Již v páté třídě jsme se stali mistry na vyhýbání se testům, zkoušení, popřípadě školy. Když jsme přestoupili z prvního stupně na druhý, měli mnozí z nás větší či menší potíže zvyknout si. Je nyní tedy na místě připomenout paní učitelku Makovičkovou, která nám se vším velmi pomohla. Těsne před koncem šestky nás musela bohužel opustit. V sedmé třídě jsme naštěstí dostali paní učitelku Boženu Tourkovou, kterou jsme znali již z třídy čtvrté. Rok uplynul jako voda a přehoupli jsme se do "osmičky" - plní elánu. Jako kolektiv nás měli vcelku rádi, i když jsme si občas vysložili titul "Postrach učitelského sboru". Za zmínku stojí pochodové cvičení na Komorní Hůrku, které jsme předčasně ukončili na Spáleništi. I tak jsme se zabavili - například míčovými hrami, provokováním anebo následovnými zcela unikátními "úpravami trávníku". Čas šel dál a byl tu nástup do deváté třídy. Někdo byl nadšený, ale většina však s obavami při představě, že se bude muset rozloučit s někým, s kým strávil děvět let života, popřípadě že bude muset dělat přijímačky. Čím dál častěji se z různých stran ozývalo to nepříjemné slovo "Přijímačky". I přes neustále se stupňující tlak jsme začali naši pozornost věnovat i takovým aktivitám, jako je výběr triček, ročenek anebo plánování různých akcí - od vánoční oslavy až po návštěvu ÚSP Mája. Ráda bych se zmínila i o našich vztazích s ostatními třídami. Vždy byla mezi námi zdravá soutěživost, ať už ve sportu nebo v prospěchu. O přestávkách se probíralo všechno možné (někdy i nemožné), od žhavých novinek přes úspěchy i neúspěchy školy až po takové detaily, jako co bude k obědu. Občas jsme stihli i něco zničit nebo provést nějakou lumpárnu. Dovedete si představit, co následovalo. Ale my jsme neohroženě stáli při sobě a v paní učitelce Tourkové jsme vždy našli oporu, která nás nejednou vytáhla ze šlamastyky.
Nyní by se patřilo vyjádřit tisíciré díky nejen naší třídní učitelce, ale také celému učitelskému sboru, který při nás stál po celé ty roky. Víme, že jsme nebyli vždy svatí a že jsme uměli být i pěkně otravní. Proto si vážíme vaší trpělivosti, moudrých rad, pochopení a pomoci. Byli jste tu pořád s námi, v dobách dobrých i těch horších. Díky vám jsme se dostali až sem. Už víme, že svět nebývá vždy spravedlivý a takový, jaký si ho představujeme. Nerada bych opomenula na paní kuchařky a uklízečky, které mnohdy musely čelit našim nepříjemným řečím. Když něco končí, musí taky něco začít. Proto bych vám za nás všechny ráda popřála do dalších let hodně štěstí, zdraví, pevné nervy, hodné studenty (a nejlíp i inteligentní). V jídelně ať všem chutná a třídy ať jsou jako ze škatulky. A vám drazí přátelé přeji, aby se vám na nové škole líbilo, aby se vám dařilo a prolezli jen s dobrými známkami. Říká se: Sejde z očí, sejde z mysli. Já však doufám, že to nebude náš případ. Rádi bychom se i v budoucnu setkávali a zavzpomínali si na staré dobré časy prožité na téhle škole. Neradi bychom zůstali jako matná vzpomínka a proto doufám, že na nás budete rádi vzpomínat jako na bezva třídu.
A z toho důvodu neříkám sbohem, nýbrž na shledanou!