Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milí spolužáci.

30. červen není vyznačen v kalendáři jako státní svátek, ani jako významný den.
Pro nás, kteří chodíme do školy, je tento den ale každoročně téměř tím nejdůležitějším dnem v roce. Na tento den se ve velké většině těšíme hned od 1. září. Myslím si, že nejen my žáci, ale i Vy učitelé.

Dnešním dnem pro nás všechny ve škole něco končí. Končí nejen měsíc červen, ale i školní rok. Nejvíc toho dneškem končí pro nás "deváťáky". Pro nás je dnešní den totiž naším posledním dnem na této škole. Každoročně jsme se tak jako ostatní žáci těšili na konec školního roku a začátek prázdnin. Letos poprvé cítíme určité rozpaky a nejen čisté nadšení z nadcházejících prázdninových dnů. Dnes se musíme rozloučit s částí svého života a zároveň přivítat novou životní etapu.

Od dnešního dne budeme na svou základní školu jen vzpomínat. Na to, co se nám podařilo, co jsme vyvedli, na kamarádství, na společné průšvihy, na Vás učitele, ke kterým jsme byli mockrát velmi kritičtí a měli jsme pocit, že toho, co po nás chcete, je moc, že je to zbytečné a že nás vlastně trápíte. Neumíte si představit, jak jsme si navzájem říkali, že se už strašně těšíme na konec tohoto utrpení. Dnes nám ale asi všem - někomu rychleji a někomu pomaleji - začíná svítat a chápeme, že velká většina z toho byla pro naše dobro. Byla to příprava na tvrdší přístup na středních školách a i pro celý budoucí život.

Nejtěžší pro nás bude rozloučit se s kamarády i učiteli, které jsme potkávali na školních chodbách celých 9 let. Budeme rádi, když se budeme moci za Vámi občas zastavit a připomenout si dobu, kdy jsme byli ještě "malí" a vlastně mimo školy neměli moc jiných starostí.

Za nás všechny Vám všem přeji krásné prázdniny plné sluníčka, pohody a nezapomenutelných zážitků. A také Vás poprosím, držte nám palce, ať ten život zvládneme.