Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážení zde přítomní, pane řediteli, páni učitelé, paní učitelky a již vycházející žáci.
Vítám Vás tu dnes v tento - pro nás významný - den, abyste s námi ukončili zde prožitá školní léta a částečné dětství, ale také nám pomohli udělat krok do nového života.
Chtěla bych promluvit o tom všem, co nám škola dala, vzala, čeho nového jsme se naučili, ale i o tom co jsme tady všichni prožili. Také bych ráda vzdala dík všem učitelům a nejenom těm; ale o tom až později...
Co je to vlastně škola? Pod touto otázkou si každý může představit odpověď, která sahá až do jeho nejhlubší fantazie. Podle mě je to budova, po které cestuje jakýsi pomyslný vlak. Vlak, který nás všechny přijal do svých "kupátek" 1. září, a jeho jízdenka nevyprchá dřív než za devět let, pro nás zde přítomné "deváťáky" 29. června 2007. Opustit ho tedy dříve snad není ani možné. Prožili jsme v něm cestu plnou překážek, ale pokud dorazíme až do té konečné stanice, můžeme si vzájemně poblahopřát a být na sebe hrdí, protože jsme celou tu "skoro" nekonečnou cestu dokázali překonat, a jsme tam, kde jsme si přáli být. Škola určitě vzala každému mnoho! Mně osobně odcizila dětství, vzala mi iluze o perfektním životě princezny a ukázala mi pravou tvář tvrdé, někdy až bolestivé reality. Za to jí vlastně děkuji, a to proto že mě připravila na vstup do nového a opravdu vůbec ne lehkého života. Naopak tomu všemu nepříliš líbivému měla i své kladné stránky. Naučila mě číst, psát, počítat, umět udělat kotouly, vystupovat před lidmi a mnohem více! Dala mi dar vycházet s lidmi, hledat nové přátele, poradit si s někdy nelehkými věcmi. Byla mi oporou v obtížích, jak školních, tak mnohdy i osobních. Získala jsem mnoho přátel, poznala jsem se s opravdu skvělými lidmi! Nejednou někomu z nás našla skvělý protějšek, ale bohužel se našli i tací, kterým ho vzala. I přesto jí můžeme být za to všechno neskutečně vděční.
Pokud bych měla zapátrat v minulosti, tak si vzpomínám na svůj první den, kdy jsem školu poprvé spatřila. Bylo to při zápise do prvních tříd, kde jsem se nemohla dočkat, až do té slavné školy nastoupím. Těšila jsem se, až dostanu své první razítko, svou první jedničku. Snad si ještě každý vybaví své první vysvědčení. Většinou se tam objevovaly velké jedničky, ale jak roky plynuly, vedle jedniček se objevovaly i dvojky, trojky a někdy i horší známky. Prožili jsme krásné výlety, exkurze, a přes to všechno jsme zažili i rozbitý školní majetek, přes zlámané ruce, k poznámkám a už ani nevím ke všemu čemu, ale i tak se ve škole odehrávalo něco zvláštního. Bylo tu mnoho krásných vzpomínek, svazků přátelských, také i nenávisti, zkrátka všechno, co můžeme každý den vidět v nekonečných seriálech, které hrají po večerech v našich televizích. Škola je vlastně také taková nekonečná telenovela našich babiček. Pořád je to o tom samém. Dorazíme do školy, zasedneme do lavic a celý den se učíme něco nového, škola skončí, my si užíváme konečně volného času, ale od rána je to tu nanovo. Takže neustálý koloběh, který se opakuje vlastně po celou tu dobu devíti let. A teď jsme tady, za pár minut už bývalý "deváťáci". Nastane ta chvíle, kdy budeme muset o tomto všem krásném mluvit jen v minulém čase.
Ať už jsme ji proklínali seč jsme jen mohli, mysleli si o ní to nejhorší, vracet se budeme vždy rádi, ať už si to chceme přiznat nebo ne. Každému z nás se bude po ní stýskat, určitě každý, až bude opouštět školu, upustí pár slz a bude pro něj těžké říci sbohem. Vlak se pomalu, ale jistě blíží k okamžiku, kdy vypustí další děti do nového života, proto bych chtěla na závěr poděkovat za nás všechny panu řediteli a učitelům, kterým přeji plno nervů a co nejmíň šedivých vlasů, paním uklízečkám, panu školníkovi, ale také kuchařkám za jejich nenahraditelné obědy a především i žákům, aby jejich cesta byla co s nejmenšími obtížemi a zvládli to tu až do konce a nesmím zapomenout ani na všechny vycházející, kterým přeji mnoho štěstí v novém, "dospěláckém" životě. Klaním se zde všem, kteří to s námi přežili, protože si dovolím poznamenat, že to s námi někdy nebylo opravdu lehké. Děkuji vám všem. A TEĎ UŽ STAČÍ JEN ŘÍCI - SBOHEM ŠKOLO!