Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážená paní ředitelko, vážení učitelé, spolužáci, rodiče a všichni přítomní.

Už od září se každý žák těší na tuto dobu - konec školního roku. I my se těšili. Jenže s nástupem do devátého ročníku se cosi změnilo. Začali jsme si uvědomovat, že jde o náš poslední ročník na základní škole vůbec.

Nejspíš každý z nás si vzpomene na svůj první školní den. Rodiče se zdáli býti nervózní, my ještě více, s kornoutem v ruce jsme byli plni očekávání a nadšení. Netušili jsme, proč starší žáci na školu nadávají a netěší se do ní. To jsme ovšem po velice krátké době zjistili. Škola nám toho mnoho dala, ale také vzala. Já například velmi brzy zjistila, že jednou ze mě opravdu nebude princezna tak, jak jsem si to celé dětství představovala.

První stupeň jsme se naučili číst, psát, počítat. Naučili jsme se i navzájem respektovat a získávat nová přátelství. Prožili jsme krásných pět let na prvním stupni, ale přišel čas se s některými spolužáky rozloučit a přejít na druhý stupeň základní školy.
Když se tak stalo a my se dostali do této třídy, uvědomila jsem si, že nejsme jenom lidé, co spolu sedí v jedné místnosti, ale že jsme i dobří přátelé. Dokonce jsme spolu začali i vycházet a vzájemně si pomáhat, ať už se jednalo o zapomenutý úkol nebo o týmovou práci, které z nepochopitelného důvodu učitelé říkali opisování. Občas jsme si i vzájemně lezli na nervy, a to nejenom sami sobě, ale i mnohým učitelům. Avšak i přes všechny hádky, neshody a problémy jsme spolu vždy drželi a se všemi našimi těžkostmi nám pokaždé pomohla naše třídní učitelka...

V sedmé třídě jsme se zúčastnili lyžařského kurzu. Všichni z nás se něco nového naučili a zažili jsme spoustu vtipných situací i pádů.
Když jsme přišli do osmé třídy, učitelé po nás chtěli, abychom se již začali rozhodovat, na jaké školy půjdeme dále. Asi každý z nás si řekl, že ta chvíle je ještě daleko a že na všechno zbývá ještě strašně moc času. Jenže učitelé měli pravdu, rok uběhl jako voda!
S nástupem do deváté třídy přišel velký strašák všech deváťáků - přijímací zkoušky na střední školy. První pololetí většina z nás vůbec neřešila, kam půjde, jenže po ukončení pololetí jsme museli odevzdat přihlášky a definitivně se tak rozhodnout, kde strávíme další čtyři roky našeho života. Právě v tu chvíli většině z nás začal docházet fakt, že se náš čas se na této škole krátí.

Ještě si to úplně nedokážeme představit, jaké to bude, až se se všemi lidmi, s nimiž jsme se zdravili 9 let 5 dní v týdnů a 6 hodin denně, nebudeme stýkat každý všední den. Je to vlastně vcelku nespravedlivé. Ani jsme se tu pořádně nerozkoukali a už se nám otevírají brány do světa. Došlo nám, že tady končí sranda.

S touto třídou, s těmito skvělými lidmi, kteří tu přede mnou stojí, nebudu už zasedávat za lavice této školy. Prožili jsme spolu krásné výlety, exkurze, ale i rozbitý školní majetek, různá zranění, poznámky a už ani nevím co všechno.
Někdy více a někdy méně jsme si pochutnávali na školních obědech. Ale i přes to můžu s čistým svědomím říct, že tahle třída mi zůstala v srdci a nikdy na ni nezapomenu.
O těchto všech zážitcích - jak hezkých, ale i těch nehezkých - už budeme nuceni muset mluvit jen v minulém čase. Už spolu nebudeme moci nadávat na těžké písemky, spolužáky nebo na takové maličkosti, jako třeba že v krámku došlo jahodové mlíčko. Už neuslyšíme žádné další legendární hlášky, neuvidíme, jak se [vhodné jméno] k něčemu postaví jako chlap. Bude to těžké, strašně těžké loučit se s touto skvělou partou lidí. V září se každý vydáme vlastní, novou a neznámou cestou. Já ale vím, že mnoho lidí, co tu stojí, mohu považovat za opravdové přátele.

Schválně nebudu říkat sbohem, protože věřím, že se ještě někdy setkáme. Už sice ne jako spolužáci, ale doufám, že alespoň jako parta přátel, kteří spolu sdíleli úžasné zážitky a vzpomínky ze střední školy.

Děkuji vám.

***

Abychom vyjádřili své díky nejenom slovy, ale i činy, připravili jsme si pár maličkostí pro osoby, které nám vždy pomáhaly po dobu našeho studia.

Chtěli bychom poděkovat paní ředitelce, jež nám umožňovala adaptační pobyty, animační kurzy i pobyt v Německu. Donutila nás ukázat i své herecké schopnosti vystoupením v kostele.

Díky patří také paní učitelce [vhodné jméno], která to s námi neměla vůbec lehké. Pomáhala nám s přihláškami na střední školy a připravila nás na přijímací zkoušky, za což jí moc děkujeme.

Chtěli bychom vyjádřit poděkování i paní učitelce [vhodné jméno], jež nás naučila úplné základy. Bez nich bychom se nic dalšího nenaučili. Strávila s námi prvních pět let na základní škole a i jí patří naše velké díky.

Největší poděkování si ale zaslouží naše třídní učitelka.
Paní učitelko [vhodné jméno], chtěli bychom Vám poděkovat za to, že jste nás stále chránila a vždy jste stála při nás. Vždy jste nás podporovala, se vším pomáhala, a když bylo potřeba, ospalé žáky jste vždy svými originálními způsoby probudila a mluvící žáky vždy umlčela. I přestože jsme měli z Vašich hodin vždy respekt, často jsme se zasmáli i nad úplnými maličkostmi. Tyto čtyři roky ve Vaší společnosti byly prostě nejlepší a vždycky budete naše [vhodná přezdívka, zdrobnělina].

Na závěr bychom chtěli poděkovat všem ostatním učitelům a rodičům, kteří nám v našich studiích na této škole pomáhali.