Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážení učitelé, milí spolužáci, vážení hosté,

sešli jsme se zde dnes, abychom se s některými z Vás rozloučili a poděkovali Vám za těch pár hezkých let. Dnes je totiž pro nás, žáky devátých tříd, velmi významný den. Den, při kterém si mnozí z nás možná uvědomí, že něco končí a něco zase začíná. Že už nikdy nebudeme ta třída, jež se zde sešla před devíti dlouhými lety.

Až v tento osudný den, kdy ta přenádherná pohádka mládí končí, nám začíná pomalinku, ale jistě docházet, že už nikdy všichni společně neusedneme do školních lavic, už nebudeme pospolu jako parta vytáčet vyučující a vyhýbat se testům, vyprávět si (ne)vtipné vtipy a vymýšlet žertovné přezdívky pro každého, koho potkáme, včetně celého učitelského sboru. Už spolu nikdy nebudeme podnikat ty nadmíru skvělé věci, nepojedeme na školu v přírodě ani na žádný jiný školní výlet. Již nebudeme ta povedená partička, kterou měla ráda většina učitelů, neboť se v ní utvořil skvělý kolektiv.

A tak by bylo právě v tuto chvíli dobré poděkovat bez výjimky všem vyučujícím za to, že i přestože jsme bývali občas tak trochu neposední nebo líní, tito lidé nás něco naučili a nikdy nad námi nezlomili hůl. Velké díky patří tedy jak celému učitelskému sboru, tak i vážené paní ředitelce a všem ostatním zaměstnancům naší útulné školičky. Zvláštní poděkování si zaslouží i naše paní učitelka třídní, která za námi vždy stála a pomohla či poradila s čímkoli, co bylo v jejích silách.

Na tuto školu sice již nikdy chodit nebudeme, ale ty přenádherné vzpomínky zůstanou navždy. Život jde dál, proto přeji všem svým spolužákům mnoho štěstí a úspěchů na jejich dalších životních cestách.