Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dovolte mi podělit se s vámi o pár myšlenek a ohlédnout se zpět do části svého dětství prožitého právě v této základní škole.

Zkusím-li se podívat do budoucnosti, devět let je pro mě nepředstavitelně dlouhou dobou. Ovšem při pohledu zpět se mi tento uplynulý čas, celá povinná školní docházka jeví jako jeden jediný rok. Stejně jako v září 1998 jsme s obavami z nového prostředí vstupovali do nic neříkající budovy, nyní, v červnu 2007 dotahujeme posledními krůčky devátý ročník.

Pokud bych měla vzpomenout na první setkání, vidím nervózní holčičku těšící se na razítka, jedničky, paní učitelku a v neposlední řadě na nové kamarády. Den, kdy jsme jako prvňáčkové dostávali naše první vysvědčení, byl rozhodně velmi krásný. Později se samozřejmě ukazovaly nejen jedničky, ale i dvojky, trojky atd. Jak jsme proplouvali prvním stupněm, kupily se skvělé zážitky z výletů a různých akcí, tvořila se nová přátelství. Několik spolužáků odešlo, stejně tak ale noví přicházeli, jádro kolektivu se téměř neměnilo.

Nestihli jsme se ani rozkoukat a už tu byl druhý stupeň. Společně s ostatními třídami jsme kromě běžného vyučování jezdili na výlety, chodili do kina, či na jiné akce školy. Vypravovali jsme se na školy v přírodě, kde jsme nejen měli možnost ještě lépe poznat své spolužáky, ale také vztahy mezi námi a učiteli se zlepšovaly. Všichni jsme rostli, nabírali nové zkušenosti a hlavně získávali nový pohled na život, jinými slovy utvářeli jsme si vlastní názory.

Umění číst, psát nebo počítat je snad věcí samozřejmou. Základní škola mi opravdu dala hodně vědomostí, ovšem dostalo se mi i ostatního, čehož si možná vážím mnohem více. Naučila jsem se poznávat lidi kolem mne. Ne vždy jsem narazila správně, přesto jsem našla spoustu kamarádů, některých i do deště. S nově nabytými zkušenostmi o životě, o lidech a vztahů mezi nimi se ve světě bezpochyby neztratím. Tohoto poznání si cením asi nejvíce.

Fakt, že jsme přijatí na střední školy a jiné obory je výsledkem snahy všech kantorů. Zejména v posledních dvou letech se mi dostalo možnosti vidět alespoň některé učitele v jiném světle než jako kantora. V těžkých chvílích mě nasměrovali dobrým směrem, někdy se dokonce stali oporou. Je obdivuhodné, že přestože to s námi opravdu neměli jednoduché, byli vždy ochotní a vztřícní.

Letos poprvé cítíme určité rozpaky a nejen čisté nadšení z nadcházejících prázdninových dnů. Dnes se musíme rozloučit s kouskem svého života a zároveň přivítat novou životní etapu.