Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážení přítomní,
spolužáci, rodiče, paní učitelky, páni učitelé, pane řediteli, paní zástupkyně a přátelé školy. Se smíšenými pocity jsme se tu dnes sešli, abychom společně uzavřeli naši povinnou školní docházku. Jsme velice rádi, že jste přijali naše pozvání, a proto vás tu ještě jednou srdečně vítáme, protože dneškem končí školní docházka všech - dovoluji si říct - bývalých deváťáků. Nyní prožívají poslední minuty a vteřiny strávené v základní škole. Bohužel.
Jak jistě všichni víte, roku 1995 jsme do této školy nastoupili rozděleni do dvou prvních tříd. Určitě nikdo z nás netušil, co zažije, dokáže a naučí se za devět let. Ty první roky ve škole zažil každý z vás a určitě mi dá zapravdu, že ne všechny dny byly povedené. Stejně tak ani naše vyučovací hodiny nebyly jedna jako druhá. Nejprve jsme se naučili číst, psát a počítat. Později se naše vědomosti rozrůstaly, přibývaly nové poznatky. Prvním stupněm jsme propluli na dvou lodích, ale nyní jsme skončili na jedné velké. Posádky obou plavidel se střetly v šesté třídě.
Na druhý stupeň jsme nastupovali jako třída jedna, což pro nás nebylo lehké. A tak naše společné začátky byly pro většinu těžké, ale přes školy v přírodě, školní výlety a třídní akce jsme se sblížili natolik, aby se mezi námi utvořily svazky přátelství, které jsou někde silné a někde méně, ale ani to nám, myslím, nebrání, abychom se spolu rozloučili a řekli bychom, že oko suché zůstane jen u těch nejotrlejších jedinců.
Mnohdy si na nás učitelé stěžovali, milionkrát jsme byli napomínáni, a to nejen ústně. Nechtělo se nám spolupracovat s vyučujícími a neusnadňovali jsme jim práci, spíše naopak. V dubnu tohoto roku jsme se - stejně jako ostatní deváťáci - zúčastnili přijímacího řízení ke studiu na střední školy, popřípadně odborná učiliště. Jsou mezi námi i tací, kteří byli přijati i bez přijímacího řízení. Teď už všichni víme, kam zamíříme po prázdninách a už nyní se těšíme na nové spolužáky, přísné profesory, náročnější studium...
Sami - s pomocí rodičů a doporučeními učitelů - jsme se rozhodli, jakým směrem se budeme dál ubírat... K tomu, abychom mohli realizovat své sny a dostali se na školy, které jsme si vybrali, nám pomohli, a my jim za to velice děkujeme, především trpěliví učitelé, milující rodiče a dokonce jsme se podporovali i navzájem... Všem rodičům, kteří nám vždy věřili, všem učitelům, kteří nás toho tolik naučili, všem našim kamarádům a zároveň spolužákům děkujeme za podporu, lásku a porozumění...
Určitě bude každý z nás rád a často vzpomínat na tyto roky. Sice ne hned, ale za určitou dobu bude většina z nás chtít vrátit čas, nebo se alespoň setkat s ostatními a popovídat si.
Všem, kdo si dnes našli chvilku a přišli se rozloučit s našimi dětskými léty, děkujeme za účast a doufáme, že nebudete litovat času stráveného tady s námi... Myslím, že mluvím za všechny, když popřeji těm, kteří netrpělivě čekají na to, až se za nimi zaklapnou dveře této školy, hodně štěstí, úspěchů, krásných nezapomenutelných okamžiků... Rodičům přeji pevné nervy, které budou potřebovat, a učitelům přeji hodně pracovních úspěchů v další práci.