Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pokud alespoň trochu sledujete český hudební showbyznys, možná už jste slyšeli o této pražské partičce s působivým názvem Clou. Dnes už mají za sebou třetí vydané album, a díky svému líbivému "soundu" se už pomalu řadí mezi zkušené kapely. Zasvěcené fanoušky mile překvapila už demo nahrávka The First, ale na české široké publikum více zapůsobila až druhá deska s titulem Postcards. Nejspíš každý, kdo tohle album slyšel, a to nemusí být zrovna zastáncem onoho hudebního stylu, byl skutečně nadšen. V Česku naprosto neotřelý styl melopunk se tu nabízí v kombinaci s chytlavými refrény a anglickými texty, což je dost podstatně odlišuje od typicky českých skupin. Po jeho vydání se tehdy ještě americko-české formaci dostalo velkého zájmu médií. Se svým prvním singlem s názvem Island Sun prorazili nejen do českých radiových a televizních hitparád, ale nakonec dokonce i do evropské mutace světoznámé stanice MTV. Téměř přes noc tak vysvitla nová česká populární hvězda.
To už ale mají za sebou několik koncertních turné, ale hlavně poctivou práci v nahrávacím studiu při přípravě nového CD. Čekali je také výrazné změny, a to hned v sestavě. Kapelu totiž opustila jejich kalifornská krev - baskytarista Bugsy. Panují fámy, že hlavní příčinnou jeho odchodu byla vzrůstající popularita, která mu příliš nevoněla. Jeho místo zastoupil na můj vkus dosti odlišný mladík Štěpán. Exotičnost Clou upadla, najednou tu máme jen další českou skupinu. Řídí se však heslem: "Co tě nezabije, to tě posílí," a tak jsou zpět ještě emotivnější než dřív. Kluci tak dokázali, že se i tak dokáží prosadit, a jejich tvorba ušla za ty dva roky pěkný kus cesty.

Ve spolupráci se SONY BMG RECORDS vznikla nová a naprosto odlišná deska. To můžeme brát jako plus i jako mínus. Možná tím získali několik nových fanoušků, ovšem nejspíš i některé ztratili. Ale od tak mladé kapely se nakonec nějaký ten posun očekává, málokdo by asi kupoval dvakrát stejnou věc. Žádný přelomový název nás bohužel nečekal. Nazvali jej prostě Clou, což možná naznačuje daleko více než se zdá. Z prvního poslechu si ani neuvědomíte, v čem je tak odlišná. Velkým rozdílem a zároveň přínosem je čistější zvuk, což poukazuje na zlepšení kvality českých nahrávacích studií. Podle mě nejvýraznější změnou je dost výrazné zpomalení. Najednou jakoby ta punková dravost byla ta tam, a kluci se více obrací k melodickému rocku, který podporují akustické nahrávky. Trochu zarážející je také lehký nádech popu. Celkově by jim to mohlo uškodit, ale myslím, že si i tak udrží své renomé, protože zpomalení se patrně týká pouze této desky. O texty všech dvanácti písní se totiž postaral u nás žijící americký písničkář Austin Lucas, jenž svým emotivním pojetím dodal desce celkovou vážnost.
Co se týče zvuku, dostane se posluchačům mnoho malých, ale přesto příjemných překvapení, v podobě různých prvků a rozmanitosti stylů. Velkým kladem jsou bezesporu bicí. Rae dokazuje, že je skvělý bubeník a jeho hra celkově povzbuzuje náladu a žene ji dopředu. Také zpěv je tou příjemnou složkou, a je v dokonalém souladu právě s bicí linkou, což je pro poslech značně sympatické. Lukemo opět nemá s anglickou výslovností ani s vysokými tóninami žádné větší problémy. Naopak zklamáním jsou, většinou nejvíce očekávané, kytary. Asi těžko budeme hledat nějakou zajímavější linku nebo kytarové sólo, a to je pro hudebníky této úrovně neobvyklé. Kytara oproti bicím působí hodně potlačeně a u basy je nejspíš znatelná hlavně díra po Bugsym.
Deska celkově nezklamala, ani výrazně nenadchla. Žádný zázrak se zkrátka nekonal. Tuhle desku nezahazujte po prvním zklamaném poslechu. Po několika dalších se vám zalíbí víc, než jste čekali. Stále ještě těží z líbivých melodií a chytlavých refrénů, jež se vám zaryjí do paměti. Clou si i nadále své fanoušky udrží a jejich základna se stále rozrůstá.